CHINA PRODUCTS

Kaple, částečně glazovaný porcelán a žula, 1998

Edita Devinská (*1949)
Studovala na SUPŠ (1964-1968) a na Univerzitě Komenského (1968-1969) v Bratislavě, potom u prof. O. Eckerta na VŠUP (1969-1975) a na Istituto d'arteper la Ceramica v italské Faenze (1975-1976). Poprvé upoutala pozornost, když na VŠUP jako závěrečnou práci vytvořila monumentální bílou keramickou stěnu z diturvitu, podruhé, když ve značné mezinárodní konkurenci získala zlatou medaili ve Faenze (1976). Po návratu z Itálie se usadila v Praze, kde žije a tvoří dosud. Jako výtvarnice nejdříve spolupracovala s průmyslem, potom s architekty, ale zároveň se věnovala ateliérové tvorbě porcelánových plastik a reliéfů. Zúčastnila se mezinárodních sympozií v Bechyni, Kunštátu a Römhildu (SRN). „Plastiky Edity Devínské jsou typické barevnou střídmostí. Jejich bílá barva je ozvláštněna pouze jemnými barevnými tóny detailů. Plastiky odlévá do formy nebo modeluje z keramických plátů. Někdy obě techniky kombinuje. Nejraději však pracuje s porcelánem. Této nejjemnější keramické hmoty využívá v kontrastu s hrubou režnou šamotovou hlínou.“ (Jana Horneková)
   

Hana Exnarová (*1949)
Studovala na SUPŠ v Uherském Hradišti (1965-1969) a na VŠUP ve speciálním ateliéru pro keramiku a porcelán prof. O. Eckerta (1970-1976). Její tvorba je postavena na dokonale řemeslně zvládnutém základě a nesena spontánní sochařskou erudicí. Odvíjí se v poloze volné keramické plastiky a realizacích pro architekturu. Žije ve Zlíně.
   

Milan Exner (*1948)
Studoval na SUPŠ keramické v Bechyni (1963-1967). Věnuje se malosériové i unikátní tvorbě užitkových i dekorativních předmětů z keramických materiálů. Žije v Poděbradech.
   

Dívka I, kamenina, 1996

Miroslav Hudeček (*1935)
Vyučil se točířem keramiky, potom studoval keramiku na SUPŠ v Uherském Hradišti a sochařství u prof. J. Laudy a V. Makovského na Akademii výtvarných umění v Praze (abs. 1961). Rok byl stipendistou v ateliéru japonského sochaře Tochio Adate v New Yorku (1966-1967). V jeho všestranném díle jsou zastoupeny jak komorní, tak do architektury zakomponové monumentální plastiky. Pracuje s kamenem, dřevem, bronzem a dalšími kovy, ale pro něj téměř osudovým materiálem se stala kyselinovzdorná kamenina. V ní nejčastěji realizuje figurální sochy do vstupních hal, atrií, zahrad, parků i na náměstí. (Nejznámější díla: Hrající faun a Vltava pro stanici Vltavská pražského metra a pomník J. A. Komenského ve Strážnici.) Šesti plastikami přispěl do projektu Kruh prstenu Masarykovy univerzity v Brně. „... je to sochař figuralista se zájmem o psychologický portrét. Ve vztazích hledá lásku, ušlechtilost, bolest a vyjadřuje to čistou formou tvarů. Jeho dílem prochází téma rodinné lásky, ale rovněž oslavuje lásku mileneckou, jako důležitý aspekt pro vyrovnávání duše a těla do souznění. Erotiku vnímá přes láskyplný citový vztah dvou lidí. V Rozhovorech a Souzněních otevřeně vyjadřuje mezilidské vztahy, sepětí mezi tělesným a duchovním rozměrem.“ Méně známou součástí jeho tvorby jsou kresby a grafické listy. Sochařský ateliér má v Říčanech u Prahy, kde žije.
   

Souprava svícnů, kamenina, 1985

Olga Hudečková (*1936)
Nejdříve se v Klášterci nad Ohří vyučila malířkou porcelánu, potom v Karlových Varech absolvovala Mistrovskou školu. Na SUPŠ v Uherském Hradišti vystudovala obor keramika. Zájem o rozšíření a prohloubení výtvarného vzdělávání ji přivedl na Vysokou školu pedagogickou Univerzity Karlovy do Prahy k profesorům K. Lidickému a C. Boudovi. Třicet let dělila svůj čas mezi pedagogickou a výtvarnou činnost. Nevyhýbala se barevným ani výtvarným experimentům; pracovala jak s plastickými glazurami, tak s glazurami craquelé, vytvářela drobné dekorativní a užitkové interiérové předměty i rozměrné keramické stěny, interiérové a exteriérové fontány z majoliky, porcelánu a kameniny. Příležitostně pracovala s textilem a psala odborné pedagogické texty. Některé výtvarné záměry uskutečnila společně s manželem Miroslavem Hudečkem. Významné jsou také její humanitární aktivity. Žije a tvoří v Říčanech u Prahy.
   

Jarmila Košnářová (*1942)
Vystudovala výtvarnou výchovu u prof. C. Boudy a M. Salzmana na Pedagogickém institutu v Praze (1963). Postgraduální studium absolvovala u prof. Z. Sýkory tamtéž (1971-1973). Od roku 1975 se věnuje ateliérové keramické tvorbě přednostně zaměřené na interiérovou a exteriérovou plastiku. „Keramika, to není jen klasická nádoba. Má tolik možností a schopností se prezentovat. Keramika paní Košnářové vstoupila také do parků a zahrad a moc jí to tam sluší.“ (M. Klasová) Její keramické reliéfy zdobí např. interhotel Zlatá husa v Praze (1979), radnici v Milevsku (1980) a snack bar Černý pivovar v Praze (1987), keramická plastika je také nedílnou součástí interiéru Pražské restaurace v Havaně na Kubě (1985). Samostatně výstavovala nejen v Praze, ale také v německém Kielu, rakouském Villachu, aj. Žije v Praze.
   

Jiří Laštovička (*1949)
Studoval na VŠUP u prof. J. Malejovského a ve speciálním ateliéru pro keramiku a porcelán O. Eckerta (1968-1974).
   

Stanislav Martinec (*1938)
Studoval na SUPŠ keramické v Bechyni (1953-1957). Jako výtvarník se přednostně zaměřil na drobnou figurální plastiku, ale pro jeho rozměrnější reliéfy, stěny a keramické mříže se našlo uplatnění i v moderní architektuře. Příkladně využil vlastností tvrdé póroviny s do povrchu zatíranými kysličníky kovů.
   

Hana Purkrábková (*1936)
Studovala na VŠUP ve speciálním ateliéru pro keramiku a porcelán prof. O. Eckerta a J. Kavana (1955-1961).
   

Pravoslav Rada (*1923)
Syn malíře a ilustrátora Vlastimila Rady studoval na Sochařsko-keramické škole v Hořicích (1939-1943) a na VŠUP u prof. J. Laudy, J. Wagnera, B. Stefana a O. Eckerta (1943-1948). Problematikou keramiky se zabýval teoreticky i prakticky. Svou tvorbou dal keramickému sochařskému objektu specifický smysl. Uplatnil v ní jak prvky dobové stylizace, tak lidové náměty, které rozvíjel s poetickou nadsázkou a humorem. Za svou tvorbu byl vícekrát oceněn v domácích i mezinárodních soutěžích. Je početně zastoupen v domácích i zahraničních veřejných i soukromých sbírkách. Žije v Praze.
   

Jindřiška Radová (*1925)
Ačkoliv po absolvování Školy uměleckých řemesel v Brně (1941-1944) vystudovala VŠUP ve speciálním ateliéru textilního výtvarnictví prof. A. Kybala (1945-1950), manžel Pravoslav Rada ji svým příkladem ovlivnil natolik, že se stala keramičkou a buď samostatně, nebo společně se svým manželem, realizovala řadu interiérových i exteriérových keramických reliéfů a objektů prokazujících její výtvarně mimořádně citlivý přístup k materiálu. V domácích i mezinárodních soutěžích a na výstavách získala řadu cen a vyznamenání. Žije v Praze.
   

Šárka Radová (*1949)
Dcera Jindřišky a Pravoslava Rady studovala na VŠUP ve speciálním ateliéru pro keramiku a porcelán prof. O. Eckerta (1967-1973). Žije v Praze.
   

Eva Roučka (*1951)
Studovala na Střední grafické škole Václava Hollara, VŠUP v Praze a Ecole nationale des arts appliques v Paříži. Dvaadvacet let žije ve Francii a externě výtvarně spolupracuje s výrobci keramiky, porcelánu, skla, šperků a kuchyňských doplňků v řadě evropských zemích, např. s CNP-Vierzon, Fayencerie de Gien, Pillivuit, Cerabati, L´etang Remy a Guy degrenne, Poterie Jars, Berard internacional, Ariel.Bellon.Chapon, Daum. Crystal de Sevre, Českým porcelánem aj. Získala 1. a 3. cenu v soutěži na dekorativní dlaždice a 1. cenu za dětský servis (1979), ocenění časopisu Maison de Marie-Claire za dětský dekor (1982), cenu „Příbor roku 1988“ za návrhy postříbřených příborů pro L´etang Remy, zlatou medaili na sochařském sympoziu v Mexiku (1992), 1. cenu a Cenu publika v Castillon-France ´92, cenu na 3. mezinárodní keramické soutěži ´92 MINO v Japonsku, 1. cenu a Cenu umělců na sochařském sympoziu na Sardinii (1996); zvítězila v soutěži na porcelánovou telefonní budku pro FRANCE TELECOM (1998). Své zkušenosti nabízí také českým firmám. Říká: „Vytváření nových předmětů a jejich vzhled jsou zvláště v dnes si konkurující výrobě velmi důležité. Bohužel se na vzhled nového výrobku často začíná myslet až naposled přesto, že by zájem o jeho estetickou stránku měl být již na začátku každého výrobního procesu.“
e-mail: ev.roucka@wanadoo.fr
http://www.francesculpture.com/evaroucka
   

Tři vázy - objekty, jemný šamot, 1996

Helena Samohelová (*1941)
Na VŠUP studovala u prof. J. Malejovského a v ateliéru pro keramiku a porcelán prof. O. Eckerta (1961-1967). Po absolvování školy se zaměřila na tvarování váz, objektů, interiérových plastik a spolupráci s architekty ve svém pražském ateliéru. V jejím rámci např. vytvořila keramickou stěnu a design pro druhý vestibul stanice metra Můstek a tvarovky pro obklad stěn dalších stanic, keramické stěny nebo reliéfy pro restauraci obchodního domu Kotva a Palác Kultury v Praze a další budovy, stěnu pro Městské divadlo Beer Sheva v Izraeli (1995). Zúčastnila se řady doma i v zahraničí konaných společných výstav, keramických sympozií a uměleckých soutěží (1. cena za keramický obklad, Qualdo Tadino, Itálie, 1969). Několikrát vystavovala samostatně (Galerie 140, Tábor 2001). Žije v Praze.
   

Václav Šerák (*1931)
Po vyučení točířem technického porcelánu (1947-1948) studoval na Státní odborné keramické škole v Praze (1948-1951) a na VŠUP ve speciálním ateliéru pro keramiku a porcelán prof. O. Eckerta (1952-1958). Ateliérovou keramickou tvorbu střídal s návrhy pro keramickou sériovou výrobu. Byl návrhářem porcelánek v Lesově a Duchcově a v letech 1973-1990 výtvarníkem oddělení plastického tváření Ústavu bytové kultury v Praze. Roku 1990 se stal profesorem a vedoucím ateliéru keramiky a porcelánu na VŠUP. Je zakládajícím členem Mezinárodního sympozia keramiky v Bechyni a členem jeho přípravného výboru nepřetržitě od roku 1966. Jeho keramická tvorba byla oceněna na domácích a mezinárodních výstavách a v soutěžích uspořádaných v Praze, Ženevě, Faenze, Stuttgartu, Londýně, Sopotech aj. Několikrát také získal cenu v celostátní soutěži o nejlepší výrobek roku. Žije v Praze.
   

Lubomír Šilar (*1932)
Studoval na Státní odborné keramické škole v Praze (1948-1951) a na VŠUP ve speciálním ateliéru pro keramiku a porcelán prof. O. Eckerta (1951-1956). Jeho výtvarným záměrům je nejbližší šamotová hlína se zatíranými kysličníky kovů, z níž modeluje plasticky prokomponované reliéfy komorních i pro uplatnění v architektuře předurčených rozměrů zpravidla s figurálními motivy. Vysoká ocenění za svou tvorbu získal nejen na Mezinárodní výstavě současné keramiky v Praze (1962), ale několikrát také na mezinárodních přehlídkách současné keramiky ve Faenze. Žije v Praze.
   

Marta Taberyová (*1930)
Studovala na SOŠ sklářské v Železném Brodě a na VŠUP ve speciálním ateliéru pro keramiku a porcelán prof. O. Eckerta a S. Ulmana (1949-1954). V tvorbě uplatnila jak své poetické vidění a prožívání skutečnosti, tak mimořádný cit pro materiál a jeho chování v průběhu celého tvůrčího procesu od ztvárnění záměru v syrovém stavu až po sušení a pálení. Proslavila se jak komorními keramickými a porcelánovými reliéfy, tak rozměrnými kompozicemi v architektuře. Její tvorba byla oceněna v domácích i mezinárodních uměleckých soutěžích. Početně je zastoupena v domácích i zahraničních veřejných a soukromých sbírkách.
   

Jindra Viková (*1946)
Studovala na Střední odborné škole výtvarné v Praze (1960-1964) a na VŠUP ve speciálním ateliéru pro keramiku a porcelán prof. O. Eckerta (1964-1970). Zúčastnila se mezinárodních keramických sympozií v Bechyni, polském Boleslawci, maďarském Keeskemétu a australské Camberre. Učila na školách v Ann Arberu, Michiganu, New Jersey, Camberre aj. Odbornou veřejnost zaujala především osobitou komorními keramickými a porcelánovými reliéfy, tak rozměrnými kompozicemi v architektuře. Žije v Praze.
   
Přehled výtvarníků-keramiků připravuje: 
Antonín Langhamer, 466 01 Jablonec nad Nisou, Vlaštovčí 33, e-mail: langhamer@glass.cz