SKLO

Sloup s hlavou, tavené a broušené sklo, 1998

Blanka Adensamová (*1949)
Studovala na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1967-1970) a na VŠUP u prof. S. Libenského (1970-1976). Věnuje se tvorbě tavených skleněných plastik a interiérových skleněných doplňků. Vytvořila také několik pískovaných a leptaných vitráží. Tavené sklo příležitostně kombinuje s přírodními materiály. Žije v Praze.
   

Vlastimil Beránek (*1960)
Studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně (1975-1979) a ve sklářském ateliéru prof. S. Libenského a J. Svobody na VŠUP v Praze (1983-1989). Představitel třetí generace Beránků, kteří r. 1941 založením sklárny ve Škrdlovicích vrátili sklářskou výrobu na Českomoravskou vrchovinu. V rodinné tradici pokračuje výtvarným vedením škrdlovické sklárny. Ve volné tvorbě dává přednost tavené skleněné plastice. Ateliér má ve Stržanově u Žďáru nad Sázavou, kde také žije.
   

Prostorová studie, broušené tabulové sklo s barevnou fólií, 1985

Václav Cigler (*1929)
Studoval na reálném gymnáziu ve Vsetíně, SOŠ v Novém Boru (1948-1951) a na VŠUP ve speciálním sklářském ateliéru prof. J. Kaplického (1951-1957). V letech 1965 až 1979 vedl ateliér se zaměřením na sklo v architektuře na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Je tvůrcem plastických skleněných objektů z broušeného skla, osvětlovadel, skleněných a kovových autorských šperků. prostorových projektů a světelných skleněných kompozic v české, slovenské i zahraniční moderní architektuře. Žije v  Praze.
   

Chaismoon, tavená skleněná plastika

Richard Čermák (*1961)
Studoval na SUPŠ v Praze a na VŠUP u prof. S. Libenského a J. Svobody (1983-1989). Věnuje se tvorbě tavených skleněných plastik. Žije v Praze.
   

Královna I, do formy foukané a dobrušované sklo

Lenka Čermáková (*1960)
Studovala na SUPŠ v Uherském Hradišti (1975-1979) a v ateliéru tvarování užitkových předmětů prof. B. Hanáka na VŠUP (1979-1986). Absolvování uherskohradišťské školy ji přivedlo do speciálního ateliéru průmyslového designu. V něm se setkala také se sklem a brzy mu dala přednost před neskleněnými materiály. Vytváří rozměrné víceúčelové dekorativními skleněné objekty-nádoby, které jsou působivými interiérovými objekty. Z počátku je dotvářela malbou, dnes ji uspokojí barevné přejímaní do forem foukaného skla s plastickými detaily.
   

Bezpečí křehkosti, 1998, kombinovaná technika

Bohumil Eliáš (*1937)
Studoval na SPŠ sklářské v Železném Brodě (1954-1957) a na VŠUP u prof. J. Kaplického (1957-1963). Patří k nejvšestrannějším českým sklářským výtvarníkům. Tvůrce malovaných a tavených skleněných plastik, objektů z lepeného plochého skla. V posledních letech nabývají na významu jeho obrazy a plastiky provedené v přírodních materiálech nebo odlité do bronzu. Vytvořil několik rozměrných prostorových kompozic a vitrají pro historickou i moderní architekturu. Žije v Praze.
   

Prohledávání prostoru XVI, lité a broušené sklo, 1998

Jan Exnar (*1951)
Studoval na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1966-1970) a na VŠUP u prof. S. Libenského (1970-1976). Věnuje se malbě na plochém skle (závěsné vitráže, tvorbě litých, tavených a broušených plastik, vitráží vkládaných do olova pro historickou (kostel sv. Markéty v Loukově u Lipnice n.S.) i soudobou architekturu, kresbě a malbě. Žije v Havlíčkově Brodě.
   

Váha času, přetavené, broušené a leštěné sklo, 2000

Jan Fišar (*1933)
Studoval na Vyšší umělecké škole v Praze (1948-1952) a v sochařském ateliéru prof. J. Wagnera na VŠUP (1953-1959). V čase příprav na Světovou výstavu v Montrealu (1967) byl ke spolupráci vyzván prof. S. Libenským, a tak se stal výtvarníkem Železnobrodského skla (1966-1971). Sklo jako netradiční sochařský materiál ho zaujalo natolik, že se rozhodl u něj zůstat. Zabýval se prefabrikovanou skleněnou mozaikou a mezi prvními začal tvarovat ploché sklo v elektrické peci. Nového výrobního postupu využil např. při řešení skleněného zastřešení hlavního léčivého pramenu v Karlových Varech. Postupně vyzkoušel a využil různé možnosti, ale v podstatě zůstal u tvarování v elektrické peci, když na plastikách z posledních let část při setkání přetavovaného skla s povrchem forem vzniklých struktur na plastice ponechá a část odbrousí, její povrch vyleští tak, aby dosáhl maximálního, na kontrastu hladkého a drsného povrchu založeného účinku. Zastoupen je ve veřejných a soukromých sbírkách skla. Žije v Novém Boru-Polevsku.
e-mail: estoelting@glassart.de
http://www.glassart.de
   

Jehlan, broušené a skládané optické sklo, 1999

Jan Frydrych (*1953)
Absolvoval Odborné sklářské učiliště v Novém Boru, kde se stal později učitelem brusičů skla-kuličů, Gymnázium v Liberci a Pedagogickou fakultu v Ústí n.L. Ve druhé polovině 70. let začal brousit drobné skleněné dekorativní předměty a jako brusič skla dosáhl takové zručnosti a technické dokonalosti, že se stal vyhledávaným realizátorem náročných projektů dalších výtvarníků (Václav Cigler, Bořek Šípek, René Roubíček). Od roku 1982 je samostatným výtvarníkem. Světelných efektů vakuově pokoveného broušeného optického skla v kombinaci s modrým plochým sklem a laminováním příkladně využívá také ve vlastní tvorbě. Jeho objekty jsou obdivovány a ceněny zejména v zahraničí. Žije v Novém Boru-Arnultovicích.
   

Oslava plodnosti, hutní sklo, 2003

Ingrid Glaserová (*1955)
Studovala na žižkovské střední uměleckoprůmyslové škole, VŠUP v Praze v ateliéru televizní a filmové grafiky Miloslava Jágra (1975-1982) a Rietveld academy v Amsterodamu. Začátkem 90. let působila v Los Angeles. Vyrovnala se s výtvarnými úkoly a technikami od animovaného filmu přes grafiku až po monumentální malbu. Od 2001 se věnuje sklu. Ve sklárně Ajeto v Lindavě vytvořila rozměrné, barevností i tvarovou rozmanitostí působivé unikátní autorské objekty Oslava plodnosti, Trnový vejce, Hadí váza I a II, Galský kohout, Mořský příboj, Dionýzova mísa, Sloní váza aj.
e-mail: giart@seznam.cz
   

Křehká tíha II, 2000, broušené sklo a pískovec

Marie Glückaufová (*1946)
Absolvovala SPŠ sklářskou v Kamenickém Šenově (1960-64), byla návrhářkou Moravských skláren ve Vrbnu pod Pradědem (1964-67) a vývojovou pracovnicí Výzkumného ústavu užitkového skla v Novém Boru (1967-73). Tvůrčí atmosféra ústavu ji přiměla k prvním pokusům o autorskou tvorbu. V l. 1973-1998, kdy byla návrhářkou Crystalexu Nový Bor, se ve výrobě uplatnilo přes 300 jejích návrhů, ale stále víc se orientovala na autorskou tvorbu. Spolupracovala s nejlepšími borskými skláři, rytci a brusiči, obesílala doma i v zahraničí pořádané výstavy. V 80. letech vytvořila kolekci hutně tvarovaného skla a objektů s radikálními brusičskými zásahy, přesto nejucelenější řadu tvoří objekty s rytinami klasicky provedenými „na mědi“. V polovině 90. let začala kombinovat sklo s kameny. R. 2003 v Děčíně uspořádanou samostatnou výstavu nazvala „Kámen a sklo“. Účastnice sklářských sympozií v Novém Boru a Kamenickém Šenově. Početněji zastoupena v zahraničních než domácích sbírkách. R. 2004 se stala členkou Královské britské asociace sochařů (RBS) v Londýně.
e-mail: marygluck@quick.cz
   

Tančící, tavené a broušené sklo, 2001

Stanislava Grebeníčková (*1954)
Studovala na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1970-1974), u prof. S. Libenského na VŠUP (1974-1980) a u S. Valkemy na Gerrit Rietveld Akademie v Amsterodamu (1978). Vyzkoušela různé sklářské technologie a tvůrčí přístupy. Začala malovaným sklem, hutně tvarovanými a částečně dobrušovanými objekty a designem, než se rozhodla pro tavenou skleněnou plastiku. V některých objektech spojuje tavené a přebroušené sklo s leštěnou žulou. Vytváří také ke svým taveným plastikám výtvarným pojetím příbuzné skleněné šperky. Manželka Milana Handla. Žije v Polevsku u Nového Boru.
   

Grafika světla, 2001, tavené a broušené sklo

Milan Handl (*1952)
Studoval na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1968-1972), u prof. S. Libenského na VŠUP (1972-1978). Od roku 1984 vytváří tavené a dobrušované skleněné plastiky. Realizoval také několik rozměrných skleněných objektů do současné architektury. Žije v Polevsku u Nového Boru.
   

Daniel Hanzlík (*1970)
Absolvoval SUPŠ sklářskou v Železném Brodě (1984-1988) a VŠUP v ateliéru prof. V. Kopeckého (1989-1995). Zúčastnil se Pilchuck Summer Glass School (1995, 1996), a VII. mezinárodního sklářského sympozia v Novém Boru (2000), získal tvůrčí stipendium Mezinárodního kulturního centra Egona Schieleho (2001). Před skleněnou plastikou dává přednost malbě. Žije v Teplicích. „Nejvýraznějším posunem, k němuž dochází po roce 1998 v díle Daniela Hanzlíka, je rozšiřování tematického rozpětí jeho výtvarných realizací a souběžně rozvíjení více tematických řad. Zatímco v předcházejícím období zřetelně dominoval princip výtvarného převodu pohybu kosmických těles, respektive zdánlivého pohybu Slunce, pozorovaného ze země, stává se nyní ústředním tématem šestiúhelník, reflektovaný jak v obecnosti geometrického útvaru, tak ve formě skladebného prvku přírody. Současně vznikají práce založené na jiných tématech. Ve své generaci důsledně a bez vyzývavosti a přehnaných gest obsadil pól umělecké tvorby obrácený k vnějšímu světu, k přesahu do makrokosmu a mikrokosmu a nakonec i k přesahu transcendentnímu, a během několika let v této oblasti vytvořil novou hodnotu, která vyžaduje pozorný a soustavný kritický, interpretační a analytický ohlas.“ (Zbyněk Sedláček)
   

Rytec skla Dominik Biman, rytá plaketa, 1999

Jiří Harcuba (*1928)
V Harrachově sklárně v Novém Světě se vyučil rytcem skla (1942-1945), studoval na SOŠ sklářské v Novém Boru (1945-1948), na pedagogické fakultě Palackého univerzity v Olomouci (jeden semestr 1948) a na VŠUP v ateliéru užité plastiky a glyptiky prof. K. Štipla (1949-1954). Byl aspirantem na VŠUP v Praze u prof. Štipla (1958-1961), lektorem v rytecké dílně a posléze odborným asistentem prof. S. Libenského ve sklářském ateliéru VŠUP v Praze (1961-1971). Habilitoval se na docenta (1970), ale roku 1971 z VŠUP nedobrovolně odešel. V 70. a 80. letech vytvářel autorské ryté sklo, volné plastiky, návrhy na pamětní mince a medaile. Přednášel na Pilchuck Glass Summer School a jiných amerických univerzitách, ve Velké Británii, Rakousku a Německu. Roku 1990 se stal profesorem speciálního ateliéru medaile a glyptiky na VŠUP a v letech 1991-1994 byl jejím rektorem. Rytému sklu (portréty), vitrografiím, tvorbě medailí a návrhů pamětních mincí se věnuje dosud. Roku 2001 zorganizoval pro domácí a zahraniční zájemce o ryté sklo 1. ročník sympozia Dominika Bimanna v Harrachově. Zastoupen je v domácích i zahraničních sbírkách skla a medailí. Žije v Praze.
   

Vzlet, broušené, lepené a leštěné sklo, 1998

Pavel Hlava (1924-2003)
Studoval na SOŠ sklářské v Železném Brodě (1939-1942) a na VŠUP u prof. K. Štipla (1942-1948). Byl výtvarníkem Ústředního výtvarného střediska průmyslu skla a jemné keramiky (1957-1958) a Ústavu bytové a oděvní kultury v Praze (1959-1985), jako  designér skla spolupracoval s Crystalexem Nový Bor, Sklárnou Moser v Karlových Varech a dalšími podniky. V 60. letech vytvářel hutně tvarované, od začátku 70. let broušené a lepené skleněné plastiky. Jejich tvorbě se věnuje dodnes. Zastoupen je v soukromých a veřejných sbírkách moderního skla a umění po celém světě, nejpočetněji ve Spojených státech a Japonsku.
   

Platinum, stavované a broušené sklo s platinovou fólií, 1999

Tomáš Hlavička (*1950)
Vystudoval fakultu architektury na ČVUT v Praze (1969-1975) a jako projektant Pražského projektového ústavu se specializoval na bytové a hotelové interiéry a individuální interiérový design (1975-1989). Po roce 1980 začal spolupracovat s Pavlem Hlavou a podílet se na realizacích jeho skleněných objektů do architektury. Poznal vlastnosti a výtvarné možnosti skla a využil jich v ateliérové tvorbě. Skleněné objekty vytváří ztavováním plochého skla a jeho povrchovým zušlechtěním broušením a leštěním. Mezi vrstvy skla zatavuje plátkové zlato nebo stříbro. V mezinárodní soutěži VESSELS Koganezaki 2000 získal čestné uznání a KANAZAWA 2001 první cenu. Žije v Praze.
   

Dóza, foukané, broušené matované a malované sklo, 1997

Barbora Hölzelová (*1976)
Studovala na Výtvarné škole Václava Hollara v Praze (1990-1994) a na VŠUP v Praze ve sklářském ateliéru prof. V. Kopeckého (1994-2000). Byla na stážích na Belle-ille en Mer (1995) a L´Ecole Supérieure des Beaux Arts de Marseille (1998, 1999) ve Francii a v Coburgu (1999) v Německu. Přitahuje ji problematika ateliérové tvorby foukaného, malovaného, broušeného a rytého skla, maluje. Vytvořila vitráže pro dům v Americké ulici na Vinohradech, navrhla skleněné stěny pro kancelářskou budovu The Gate a barevné řešení fasády budovy České pojišťovny v Praze. Samostatně vystavovala v Praze (2000) a Horní Plané (2001). „Její užitkové sklo je nápadité, oduševnělé. Sklenice jsou vyneseny stínem smyslnosti. Míra dekorativnosti je okouzlující. Je výrazný malířský talent. Barevnost je impozantní, zářivá, ale kultivovaná - břit jasu... Matisse - Hölzelové idol - dal-li si téma, sázel obraz za obrazem, jeden pak vybral a ostatní zničil. Bára tolik nehýří, je střídmá. Jen pohled jejích očí prozrazuje smutek, který nechává v sobě, a nám vydá v plen čirou radost.“ (V. Kopecký) 
e-mail: barboraholzelova@seznam.cz
http://www.bholzelova.cz
   

Viking, nápojové sklo, 1999

Stanislav Honzík (*1953)
Studoval na SPŠ sklářské v Kamenickém Šenově (1971-1975) a na VŠUP u prof. S. Libenského (1977-1983). Učí na VOŠ sklářské v Novém Boru. Ve skleněných plastikách a objektech kombinuje malbu se ztavováním a modelováním plochého skla v elektrické peci. Žije v Lindavě na Novoborsku.
   

Svatozář, tavená skleněná plastika, 1998

Ivana Houserová (*1957)
Studovala na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1972-1976) a na VŠUP u prof. S. Libenského (1976-1982). K tvorbě plastik využívá tavenou skeněnou plastiku. Zušlechťuje ji broušením a leštěním povrchu. Je spolupracovnicí-designérkou sklárny Moser v Karlových Varech. Žije v Krásné na Jablonecku.
   

Torzo, tavené a broušené sklo, 2000

František Janák (*1951)
Studoval na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově (1967-1971) a v ateliéru prof. S. Libenského na VŠUP (1975-1981). Byl výtvarníkem Úboku (1985-1988) a LINEA Úboku (1993-1995), hostujícím profesorem Tojamského sklářského institutu v Japonsku (1995-1997) a v Rochester Institute of Technology v Rochesteru NY (2000-2001), výtvarníkem oddělení broušení skla na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově (1998-2000). Příležitostně navrhuje broušené sklo pro výrobu (Crystalex, Moser), soustavně se věnuje tvorbě skleněných plastik litých do předforem, nebo tavených a brusem modelovaných. Je autorem tří vitráží ve farním kostele ve Svatobořicích-Mistříně (1986), vitráže a mobilní fontány v Domě techniky v Pardubicích (1993), skleněných objektů „Vodopád“ v hotelu Orfeus v Poděbradech (1995) a „Posel“ v Aubade Hall v Tojamě (1996). Získal Cenu rektora VŠUP (1981), diplom Urkunde Jugend gestaltet v Mnichově (1982), zvláštní cenu na 2. sklářské ceně v Coburgu (1985), první cenu na 4. quadrienále v Erfurtu (1988), Cenu Pavla Hlavy na Mezinárodní výstavě skla v Kanazawě (1995) a Honorable mention na výstavě Millenium Glass v galerii Mostly Glass v USA (1999). Zúčastnil se řady sklářských výstav a mezinárodních sympozií, několikrát vystavoval samostatně. Zastoupen je v domácích i zahraničních sbírkách. Žije v Praze.
   

Vesmírná stanice, vypalovaná malba na skle, 1988

Antonie Jankovcová (*1943)
Studovala na SPŠ sklářské v Železném Brodě (1958-1962) a na VŠUP u prof. S. Libenského a doc. V. Plátka (1962-1968). Byla výtvarnicí Výzkumného ústavu užitkového skla a potom Crystalexu v Novém Boru (1968-1978). S manželem Janem Jankovcem rozvinula, v závěsných skleněných obrazech a prostorových objektech umělecky netradičním způsobem zhodnotila, některé tradiční borské malířské techniky na skle. Učí na SPŠ sklářské v Novém Boru. Žije v Novém Boru.
   

Myšlenka, sklo a keramika, 2001

Jan Jelen (*1962)
Studoval na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově (1979-1983) a na VŠUP u prof. S. Libenského, J. Svobody a V. Kopeckého (1985-1991). Hlavním zdrojem inspirace pro jeho tavené skleněné plastiky, obrazy a barevné linoryty jsou jím osobitě interpretované kulturní tradice severoamerických Indiánů. Žije v Praze.
   

Rodina-Vesmír, rytina na broušeném skle, 1972

Ladislav Ježek (*1930)
Učil se brusičem skla, studoval na SOŠ sklářské v Železném Brodě u rytce skla prof. B. Medka (1945-1948) a na VŠUP u prof. K. Štipla (1950-1956). Jako státní závěrečnou práci vytvořil čtyřmetrový reliéf „Děti“ pro základní školu v Loučkách (1955). Byl rytcem u firmy Jaroslav Vele v Železném Brodě (1948-1950) a rytcem-výtvarníkem Železnobrodského skla v Železném Brodě (1957-1990). V 60. letech prováděl rytiny přednostně podle návrhů J. Tocksteina, v 70. a 80. letech podle návrhů vlastních. V tvorbě převládaly figurální motivy a portréty. Jeho práce jsou ve sbírkách skla po celém světě. Žije v Železném Brodě.
   

Rubikon, tavené a broušené sklo, 1999

Jiří Karel (*1952)
Absolvoval SOU sklářské v Novém Boru (1968-1971) a SPŠ sklářskou v Kamenickém Šenově (1971-1975). Od konce 70. let dodnes se zúčastnil několika desítek sklářských výstav doma i v zahraničí. Obeslal je plastikami stavovanými z plochého skla a náročně vybroušenými na povrchu. Jeho STUDIO KAREL v Novém Boru nabízí vedle autorských broušených skleněných plastik také tradičními borskými technikami zdobené dekorativní předměty.
   

Marian Karel (*1944)
Studoval na SPŠ bižuterní v Jablonci n.N. (1959-1963) a na VŠUP ve speciálním sklářském ateliéru prof. S. Libenského (1965-1972). Krátkodobě pedagogicky působil v USA (Pilchuck Glass School aj.), Velké Británii a Japonsku, roku 1992 byl na VŠUP pověřen vedením ateliéru se zaměřením na sklo v architektuře a v roce 1995 jmenován profesorem. Počátkem 70. let patřil k průkopníkům skleněných plastik broušených z optického skla. Počátkem 80. let začal stavět rozměrné interiérové i exteriérové prostorové skleněné objekty z plochého skla. Žije v Praze.
   

Planeta vody, broušené a lepené sklo, 1995

Vladimír Klein (*1950)
Studoval na SPŠ sklářské v Kamenickém Šenově (1965-1969) a na VŠUP u prof. S. Libenského (1969-1975). Byl profesorem (1977-1985) a ředitelem (1985-1990) sklářské školy v Kamenickém Šenově a v letech 1991-1995 hostujícím profesorem Toyama City Institute of Glass Art v Japonsku. Od roku 1997 je vedoucím výtvarníkem Crystalexu Nový Bor. Těžiště jeho ateliérové autorské tvorby spočívá od studentských let v broušeném skle. Žije v Novém Boru.

e-mail: vladimir.klein@crystalex.cz
http://hyperlink.cz/vladimirklein
   

Odpolední stolička, kombinovaná technika, 1998

Vladimír Kopecký (*1931)
Studoval na SOŠ sklářských v Kamenickém Šenově a Novém Boru (1946-1949) a na VŠUP u prof. J. Kaplického (1949-1956), u něhož byl později aspirantem. Od roku 1990 je profesorem speciálního sklářského ateliéru na VŠUP. V polovině 60. let umělecky rehabilitoval netradiční malbu na skle. Jeho vrcholným malířským dílem na skle byla instalace v československém pavilónu na Světové výstavě v Seville (1992). Zájem o netradiční využití malby na skle ovlivňuje jeho sklářskou tvorbu dodnes. Současně se ale také věnuje malbě. Na reprezentační samostatné výstavě v Galerii hlavního města Prahy (1999) obrazy převládaly. Žije v Praze.
   

Pavel Kopřiva (*1968)
Studoval na SPŠ bižuterní v Jablonci n.N. (1982-1986), Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty v Ústí n.L. (1987-1989) a na VŠUP u prof. J. Harcuby a A. Matasové (1989-1995). Od roku 1997 je asistentem ateliéru konceptuální a intermediální tvorby na VŠUP. Ve 2. polovině 90. let na svůj osobitě vyzrávající projev výrazně upozornil individuálními prezentacemi v Praze (1997, 1999 a 2001), Brně (1998), Liberci (1999) aj. Finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého 2001. Žije v Kamenickém Šenově a Praze. „Tvorba Pavla Kopřivy dále rozvíjí nejstarší témata evropského myšlení a výtvarného umění. Dotýká se možných hranic porozumění tomu, jak se může situovat ve světě, porozumění přítomnosti tajemství, které se nerodí jen z naší intelektuální nedostatečnosti, ptá se po lidských možnostech orientace ve skutečnosti. Kopřivova řeč je ovšem zcela specifická, vědomě rezignující, ba odmítající opulentní, staletími nashromážděnou obrazovost a tradicí fixovanou obraznost, spojenou s literárně i vizuálně konzervovanou ikonografií, s ustálenými významy. Minimální, téměř skryté umělcovo gesto koncipuje soudobými medii nečekaná prostředí v nichž se může svět odkrýt mnohem ostřeji.“ (Ivan Neumann, 2001)
   



Broušené flakony pro Studio Moser Karlovy Vary, 1997

Karolína Kopřivová-Jankovcová (*1970)
Dcera sklářské výtvarnice Antonie Jankovcové. Absolvovala SOU sklářské v Novém Boru (1984-1985), SUPŠ sklářskou v Kamenickém Šenově (1985-1988) a VŠUP v ateliérech prof. J. Svobody, J. Harcuby a V. K. Nováka (1988-1994). Věnuje se designérské i autorské sklářské a šperkařské tvorbě. Od roku 1999 učí na SPŠ sklářské v Novém Boru. Účastnice mezinárodních sympozií rytého skla v Kamenickém Šenově (1997, 1999), šperkařského sympozia ve Smržovce (1997), sympozia broušeného skla v Karlových Varech (1999), plochého skla v Almelo (1995) a IGS v Novém Boru (2000). Získala Výroční cenu VŠUP (1992) a Cenu prof. J. Harcuby za ryté sklo (1996). Vynikajících výsledků dosáhla v návrzích pro výrobu v omezeném počtu (do 99 ks) realizovatelných a signovaných broušených flakonů a lahví (Milenium, Nexton) pro Studio sklárny Moser v Karlových Varech. Za kolekci flakonů jí byla udělena Cena Design centra ČR (1997). Žije v Kamenickém Šenově.

e-mail: 2.kop@worldonline.cz
http://www.koprivovaglass.wz.cz
   

Torzo, stavené a broušené sklo ploché sklo, 1990

Stanislav Kostka (*1939)
Po maturitě na gymnáziu v Kutné Hoře studoval na SPŠ sklářské v Železném Brodě (1958-1960) a na VŠUP ve speciálním sklářském ateliéru doc. V. Plátka a prof. S. Libenského (1961-1967). Nejdříve hledal uplatnění jako výtvarník Železnobrodského skla v Železném Brodě, ale poměrně záhy se zaměřil na ateliérovou autorskou tvorbu tavených skleněných plastik a prostorových objektů pro architekturu. Této výtvarné činnosti se věnuje dodnes. Příležitostně spolupracuje také se sklárnou Moser v Karlových Varech. Žije v Praze.
   

Figurální kompozice, 2001, malba na plochém skle

Gabriela Krylová (*1977)
Studovala na Střední škole textilní (1992-1994) a Střední škole uměleckých řemesel (1994-1997) v Brně a na VOŠ sklářské v Novém Boru (1997-1999). Byla designérkou sklárny Ajeto v Lindavě (1999-2000) a v huti Klára v Polevsku u Nového Boru. Nyní je designérkou sklářského studia Harmonia Glass v Novém Boru. Navrhuje stolní a dekorativní hutní sklo a maluje obrazy. Samostatně vystavovala v Brně, Novém Boru a Leerdamu v Holandsku. Žije v Novém Boru.

http://www.czecharts.com
   

Zlatý déšť, broušený olovnatý křišťál

Dagmar Kudrová (*1934)
V Novém Boru se vyučila malířkou skla, studovala na SUPŠS v Železném Brodě (1953-57), potom byla zaměstnána ve výtvarně technickém středisku Borského skla v Novém Boru. Štastným okamžikem pro ni byl odchod do technicko výtvarného střediska Spojených skláren v Lednických Rovních na Slovensku. Zde navrhla nápojovou soupravu na XII. trienále v Miláně (1960) oceněnou zlatou medailí. R. 1961 nastoupila do Výzkumného ústavu užitkového skla Nového Boru a šest let se věnovala obnově a rekonstrukci starých sklářských technik. Spolupráci zakončila r. 1967 odchodem na mateřskou dovolenou. Po šestileté přestávce se stala nejdříve knihovnicí, potom samostatnou výtvarnicí Skláren Bohemia v Poděbradech. Její návrhy tvarů a dekorů pro broušený olovnatý křišťál byly oceněny v oborových a celostátních soutěžích o vynikající výrobek roku, získala za ně medaili na Mezinárodní výstavě skla a porcelánu v Jablonci nad Nisou (1979), Cenu generálního ředitele Skloexportu za komerčně nejúspěšnější domácenské sklo roku 1988 a první cenu za soubor „Oceán“ na výstavě SiBo 1998. Od 80. let předává zkušenosti žákům poděbradského odborného sklářského učiliště. Spolupracuje s několika sklárnami.
   

Hlava 1, tavená skleněná plastika, 1957-58


Otisk velkého anděla II, třídílná tavená skleněná plastika, 1998-99

Stanislav Libenský (1921-2002)
Studoval na SOŠ sklářské v Novém Boru a Železném Brodě (1937-1939), ve sklářském ateliéru prof. J. Holečka na Státní UPŠ v Praze (1939-1944) a u prof. J. Kaplického na VŠUP (1949-1950). Učil na SOŠ sklářské v Novém Boru (1945-1954), byl ředitelem SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1954-1963) a v letech 1963 až 1987 vedoucím profesorem speciálního ateliéru sklářského výtvarnictví na VŠUP, dále hostujícím lektorem na uměleckých školách ve Velké Británii (Royal College of Art) a v USA (Pilchuck Summer School). Vychoval několik generací českých i zahraničních umělců, kteří se neuplatnili jen jako sklářští výtvarníci, ale také jako malíři, sochaři, šperkaři, scénografové a výtvarní pedagogové. Pozoruhodné byly již jeho figurální malby na skle z druhé poloviny 40. a začátku 50. let. Tavenými skleněnými plastikami, z nichž ty první vytvořil společně s Jaroslavou Brychtovou ve druhé polovině 50. let, rozhodujícím způsobem ovlivnil celosvětový umělecký vývoj autorského ateliérového skla.
   

Jaroslava Brychtová (*1924)
Dcera profesora železnobrodské sklářské školy Jaroslava Brychty, studovala na VŠUP u prof. K. Štipla (1945-1947) a na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. J. Laudy (1947-1950). Jako klauzurní práci vymodelovala a utavila skleněný triptych „Ruce sklářů“ (1947) a jako státní závěrečnou práci skleněný reliéf „Rybářství“ (1950). Byla výtvarnicí Železnobrodského skla v Železném Brodě ve středisku pro sklo v architektuře, jehož byla spoluzakladatelkou (1950-1984). V polovině 50. let vytvořila první tavené skleněné plastiky ve spolupráci se S. Libenským; od té doby dodnes společně realizovali četné rozměrné prostorové kompozice do architektury a tavené skleněné plastiky komornějších rozměrů. Žije v Železném Brodě.
   

Mísa, tavené sklo, 1995

Zdeněk Lhotský (*1956)
Studoval na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1972-1976) a na VŠUP u prof. S. Libenského (1978-1984). Zakládající člen umělecké skupiny Tvrdohlaví. Věnuje se výrobě v malých sériích proveditelných a unikátních interiérových objektů z taveného skla. Ve sklářském studiu, které má v Železném Brodě na Pelechově, realizuje jak vlastní tavené skleněné plastiky, tak díla dalších sklářských výtvarníků.
   

Hlava dostihového koně, foukané a povrchově zušlechtěné sklo, 1997

Václav Machač (*1945)
Studoval na SPŠ sklářské v Železném Brodě (1959-1963) a na VŠUP u prof. S. Libenského (1965-1971). Učí na SPŠ a VOŠ sklářské v Novém Boru. Vytváří do forem foukané a povrchově zušlechtěné skleněné plastiky - hlavy lidí (boxeři, cyklisté), koní aj. zvířat. Nedílnou součástí jeho výtvarných aktivit je osobitá malba a kresba. Žije v Novém Boru.
   

Michal Machat (*1963)
Studoval na Střední výtvarné škole v Praze (1978-1982) a na VŠUP ve sklářském ateliéru prof. S. Libenského, J. Svobody a V. Kopeckého (1984-1990). Od roku 2000 učí na SUPŠ sklářské v Železném Brodě, kde také bydlí. Již ve škole zaujal osobitým kreslířským a malířským projevem a bizarními figurálními náměty, které s přítelem Martinem Velíškem uplatňoval jak na skleněných nádobách a vitrážích, tak v kresbách a zejména obrazech a provokoval jimi. Stejný, jen nepatrně zmírněný výtvarný projev, je pro něj charakteristický dodnes.
   

Tajemné vejce, kombinovaná technika, 1998


Nová harmonie, broušené barevné sklo pro Studio Moser Karlovy Vary, 1997

Jan Mareš (*1953)
Vyučil se rytcem skla ve sklářském učilišti v Novém Boru (1968-1971), potom studoval na SPŠ sklářské v Kamenickém Šenově (1971-1975) a ve sklářském ateliéru prof. S. Libenského na VŠUP (1975-1981). V letech 1984-1989 učil na VŠUP rytí skla a drahých kamenů. V 80. letech vytvořil první skládané broušené plastiky s vloženými rytými destičkami („Souboj s časem“, „Červený závodní vůz“, „Modrý spider“). Několikrát byl lektorem na Pilchuck Glass School ve Spojených státech. Seznámil se tam s ryteckou technikou graal a s vitrografií. Obou sklářských technik příkladně využil ve vlastní tvorbě. V 90. letech uskutečnil několik rozměrných projektů ze skla a kovu do moderní architektury. Od roku 1992 výtvarně spolupracuje také se sklárnou Moser v Karlových Varech. Žije v Praze.
   

Skleněná loď, barevné stavené sklo, 1997

Ivana Mašitová (*1961)
Studovala na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově (1976-1980) a na VŠUP u prof. S. Libenského a J. Svobody (1977-1983). Věnuje se tvorbě skleněných objektů (talíře a mísy) se zatavenými barevnými dekory. Provádí je vlastní technologií. Žije v Praze a Stříbrné Skalici, kde má vlastní sklářský ateliér.
   

Secret of Materia No 2, tavená skleněná plastika, 2002

Alena Matějková (*1966)
Studovala na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově (1981-1985), na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u prof. Vladimíra Kopeckého (1989-1997) a na Glasgow School of Art - Ceramik Departmant (1995). Roku 2000 se na VŠUP přihlásila k doktorantskému studiu (Ph.D.). Zúčastnila se sklářských sympozií ve Varnsdorfu (1994), Kamenickém Šenově (1994, 1999), sochařského sympozia v Gerlesborgu ve Švédsku (2001) a Lulea Winter Biennial v Lulea ve Švédsku (2002). Zaujala komorními i rozměrnými plastikami, v nichž spojila sklo s přírodním materiálem - čedičem. Zastoupena je ve veřejných a soukromých sbírkách skla v Pardubicích, Praze, Ebeltoftu, Kasselu, Thaipei aj.
   

Pompeje, tavená skleněná plastika, 1994

Jaroslav Matouš (*1941)
Studoval na SPŠ sklářské v Železném Brodě (1956-1960) a na VŠUP u prof. S. Libenského (1961-1967). Při realizaci výtvarných záměrů využívá malby na skle, tavené plastiky a kombinovaných technik. Nedílnou součástí jeho tvůrčích aktivit je malba. Žije a tvoří v Praze a na Českomoravské vysočině.
   

Stanislav Müller (*1971)
Absolvoval SUPŠ sklářskou v Železném Brodě (1986-1990) a VŠUP v ateliéru skla prof. V. Kopeckého. Neorientuje se jen na sklo, ale uplatnění hledá také v dalších výtvarných aktivitách, a to včetně intermediální a konceptuální tvorby. Žije v Teplicích.
http://www.volny.cz/tomodachi/biogrphySM/html
   

Jiří Nekovář (*1956)
Studoval na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1971-1975) a v ateliéru prof. S. Libenského na VŠUP (1977-1983). Ve škole překvapil plastikami ryb foukanými z opakního skla do drátěných koster. Na 3. IGS v Novém Boru (1988) na ně navázal „Koši“ foukanými z kobaltového skla do drátěných forem se sochařsky pojednanými kovovými detaily. Od konce 80. letech se zabývá také tavenou skleněnou plastikou. Po několikaleté tvůrčí odmlce se v září 2001 představil v pardubické Galerii Fons novými kresbami, grafickými listy a sklem, projektem s pro něj příznačným názvem „Srdce na dlani“. Žije v Pardubicích.
   

Šaty pro skřivana, tavená skleněná plastika, 1996

Miloslava Nievaldová (*1952)
Studovala na SUPŠ v Praze (1967-1971) a výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1972-1976). Na několika samostatných výstavách obrazů se představila jako osobitá malířka. Od roku 1993 se věnuje tvorbě tavených skleněných plastik. Žije v Praze.
   

Pohyb, broušené a skládané sklo, 1986

Břetislav Novák (*1952)
Studoval na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1967-1971) a na VŠUP u prof. S. Libenského (1972-1978). Navázal na svého otce, vynikajícího brusiče skla - řemeslníka, výtvarníka a učitele na železnobrodské škole. Již na střední škole si přál vytvořit rozměrnou broušenou skleněnou plastiku a na vysoké škole svůj záměr poprvé uskutečnil. Pracuje s křišťálovou i barevnou transparentní sklovinou a využívá jejích barevných a optických vlastností. Je zastoupen ve veřejných a soukromých sbírkách skla po celém světě. V letech 1991 až 2000 jako pedagog-výtvarník vedl oddělení broušeného skla na sklářské škole Železném Brodě. Žije na Malé Skále.
   

Ladislav Oliva sen. (*1933)
Studoval na SOŠ sklářské v Kamenickém Šenově (1948-1951) a u prof. J. Kaplického na VŠUP (1951-1957). Byl výtvarníkem Borského skla v Novém Boru (1957-1964) a Skláren BOHEMIA v Poděbradech (1964-1969), profesorem sklářské školy v Železném Brodě (1969-1991) a sklářské školy v Kamenickém Šenově (1991-1994). Zabýval se výtvarnou a výrobní problematikou broušeného olovnatého křišťálu, reliéfně pískovaného a malovaného skla, ušlechtilého olovolisu a tvarování skla v huti. Nyní se věnuje tavené skleněné plastice. Žije v Železném Brodě.
   

Portunus, tavená skleněná plastika

Ladislav Oliva jun. (*1964)
Studoval na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1978-1982) a u prof. S. Libenského na VŠUP (1982-1988). Byl výtvarníkem sklárny v Harrachově (1989-1991). Od roku 1991 má s bratrem Tomášem Olivou sklářské studio s hutí v Železném Brodě, kde se v malých sériích zhotovují repliky historického, nejčastěji benátského skla. V rámci ateliérové tvorby se zaměřil na tavenou skleněnou plastiku. Žije v Železném Brodě.
   

Misky, hutně tvarované sklo, 2000

Zdeněk Petr (*1957)
Studoval na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1972-1976), na VŠUP u prof. S. Libenského, J. Svobody a V. Kopeckého (1983-1990) a na University of Industrial Arts v Helsinkách (1987-1988). Přednostně se věnuje sklářskému designu - malosériové výrobě dekorativních předmětů ve vlastní sklářské huti. Žije v Praze.

e-mail: info@sklopetr-iris.cz
http://www.sklopetr-iris.cz
   

Rony Plesl (*1965)
Studoval na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1980-1984) a na VŠUP u prof. B. Hanáka, V. K. Nováka a J. Harcuby (1984-1990). V letech 1991 až 1999 učil na sklářské škole škole v Železném Brodě. Věnuje se tvorbě unikátních foukaných a tavených skleněných objektů a plastik, výtvarně spolupracuje se sklárnou BAG - Barovier & Toso ve Vsetíně-Bobrkách, Ornelou - Desenskými sklárnami v Desné a Sklárnou Ajeto v Lindavě. Žije v Jablonci n.N.

e-mail: studio@ronyplesl.cz
http://www.ronyplesl.cz
   

Jeden je nahý, broušené optické sklo a olovo, 1986

Oldřich Plíva (*1946)
V českém sklářství patří k reprezentantům geometrické a minimalistické tvorby. Vděčí jí za nepřehlédnutelné místo také na mezinárodní sklářské scéně. Studoval na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1960-1964) a na VŠUP ve sklářském ateliéru prof. S. Libenského a doc. V. Plátka (1965-1971). Již ve škole se zajímal o zákonitosti základních geometrických těles a pracoval s jejich precizně vybroušnými tvary z čirého optického skla. V 80. letech začal pracovat s barvou. Vytvořil první instalace z barevných a jednostranně průhledných skleněných tabulí. Sklo kombinoval s olověnou nebo barevnou fólií a dalšími materiály, později využil také žulu a kůži. V 90. letech projevil zájem o tavenou skleněnou plastiku. Tato technika mu umožnila vytvořit rozměrné objekty z neprůhledného barevného i čirého skla (Sloup, 2000), ale zachovat jim pro jeho komorní plastiky příznačné proporce. Vytvořil také několik žulových a betonových exteriérových plastik (Památník jablonecké synagogy). Žije v Jablonci n.N.
   

Vladimír Procházka (*1947)
Studoval na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1962-1966) a na VŠUP v ateliéru prof. S. Libenského (1966-1972). Navrhoval užitkové sklo, ale především se prosadil ve spolupráci s architekty. Dotvořil současné i historické interiéry prostorovými kompozicemi a světelnými objekty („Slunce“ lustr a podhled pro pražskou Loretu, 1978). Vícekrát použil dutých simaxových trubic, k jejichž přednostem patří i malá hmotnost, takže byly použitelné i při rozměrných světelných skleněných podhledech. Několikrát použil i tavenou plastiku (výplně oken rotundy na Řípu a kostela v Plzenci) a řezané ploché sklo (fontána pro Foresbanku v Teplicích). Vytváří tavené skleněné plastiky. Žije v Ústí n.L.

e-mail: mail@glass-prochazka.cz
http://www.glass-prochazka.cz
   

Gehry´s dance, foukané, broušené a lepené barevné sklo, 1993

René Roubíček (*1922)
Studoval na UMPRUM u prof. J. Holečka (1940-1944) a na VŠUP v Praze u prof. J. Kaplického (1950), učil na sklářské škole v Kamenickém Šenově (1945-1952), byl vedoucím výtvarníkem Borského skla (1955-1965) a v letech 1966-1968 působil na pražské Akademii. Patří k průkopníkům ateliérové sklářské tvorby a netradičních forem výtvarné spolupráce sklářů s architekty. Žije v Praze a Kamenickém Šenově.
   

Krabičky, hutně tvarované barevné sklo, 1988

Miluše Roubíčková (*1922)
Studovala na Škole užitého umění (1941-1943), na UMPRUM u prof. J. Holečka (1943-1944) a na VŠUP u prof. J. Kaplického (1945-1949). Externě spolupracovala se S. Rathem a firmou J & L. Lobmeyr v Kamenickém Šenově, Ateliéry Uměleckého skla, Borským sklem a jeho pokračovatelem Crystalex v Novém Boru, se Sklárnou ÚUŘ ve Škrdlovicích aj. Několikrát se zúčastnila mezinárodních sklářských sympozií v Novém Boru, Frauenau, Luzernu a Immenhausenu. Miluše Roubíčková již prvními v huti tvarovanými skleněnými „Bábovkami“, „Lízátky“, „Podnosy s ovocem“, „Hůlkami“, „Kytičkami“ a „Kyticemi“ ze 60. let naznačila, že ateliérové sklo může být také laskavé, až neuvěřitelně hravé a plné poezie. Tento svůj v kontextu domácí i světové ateliérové sklářské tvorby ojedinělý výtvarný program rozvíjí dodnes. Žije v Praze a Kamenickém Šenově.
   

Eva Roučka (*1951)
Absolventka Střední grafické školy Václava Hollara, VŠUP v Praze a Ecole nationale des arts appliques v Paříži, ve Francii žijící a dvaadvacet let externě spolupracující s francouzskou sklárnou Daum, ale také s výrobci keramiky, porcelánu, šperků a kuchyňských doplňků, nabízí své zkušenosti také firmám v Česku. Více informací o autorce mezi výtvarníky-keramiky.
   

Ivo Rozsypal (*1942)
Studoval na SPŠ sklářské v Kamenickém Šenově (1959-1961), na VŠUP u prof. S. Libenského (1966-1968, 1969-1973) a na Université de Caen (1968-1969). V letech 1973-1983 byl výtvarníkem Crystalexu Nový Bor. V ateliérové tvorbě přednostě využívá možností skládání čirého a opakního plochého skla a kombinovaných technik. Vytvořil několik rozměrných interiérových i exteriérových skleněných objektů a příležitostně se věnuje také malbě. Žije v Novém Boru.
   

Eliška Rožátová (*1940)
Studovala na SPŠ sklářské v Železném Brodě (1954-1958) a na VŠUP ve sklářském ateliéru u prof. J. Kaplického a S. Libenského (1960-1966). Byla výtvarnicí v oddělení stavebního skla a mozaiky Železnobrodského skla (1966-1970). V 70. a 80. letech tam získané zkušenosti promítla do návrhů dalších skleněných mozaik a vitráží. Zároveň vytvářena foukané a skládané objekty, později také expresívně pomalované a s kovem kombinované ploché sklo. Zájem o malbu na skle se koncem 80. let promítl také do jejích obrazů, kreseb a instalací, které jsou pro její současnou názorovou výtvarnou orientaci snad ještě charakterističtější než sklo. Je autorka nesnadno zařaditelná, ale jistou příbuznost naznačila účastí na projektech Prostor I. - III., společných výstavách s B. Eliášem, J. Fišarem, D. Vachtovou a K. Vaňurou (1973), M. Karlem, V. Kopeckým a J. Matoušem (Plocha-prostor, 1989). Žije v Praze.
   

Vodní živočich, tavená skleněná plastika, 1996


Rybí dáma, tavená skleněná plastika, 2000

Jaromír Rybák (*1952)
Studoval na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1967-1971) a na VŠUP u prof. S. Libenského (1973-1979). Z počátku se věnoval malbě na skle, později dal přednost tavené skleněné plastice. Někdy kombinuje tavené sklo s kovem. Je tvůrcem řady obrazů a soch. Žije v Praze.

e-mail: rybak.praha@worldonline.cz
   

Pavel Satrapa (*1947)
Studoval na SPŠ sklářské v Kamenickém Šenově (1963-1967). Byl odborným učitelem na VŠUP v Praze (1972-1973) a na Středním odborném učilišti sklářském v Novém Boru (1973-1984). Stal se vynikajícím brusičem skla a v roce 1984 se stal samostatným sklářským výtvarníkem. Svých nadprůměrných řemeslných dovedností využívá při vytváření broušených objektů z čirého i barevného optického skla. Žije v Novém Boru.
   

Miska, broušené sklo, 2000

Lada Semecká (*1973)
Studovala na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově (1987-1991), Institutu výtvarné kultury v Ústí n. L. (1992-1994) a v ateliéru skla prof. V. Kopeckého na VŠUP (1994-2000). Od roku 2000 je vedoucí malírny skla na VŠUP v Praze. Zúčastnila se mezinárodních sklářských sympozií v Kamenickém Šenově (ryté sklo 1996, 1998) a Novém Boru (IGS 2000). Vytvořila řadu unikátních kruhových objektů, misek a sklenic z čirého i barevně přejímaného skla s brusem modelovaným povrchem („Krajina“, 2000) a závěsných vitráží z plochého stavovaného skla. Největší realizací v architektuře jsou okna pro zrekonstruovanou Riedlovu hrobku v Desné. První samostatnou výstavu měla v kryptě Riedlovy hrobky (2001). Žije v Teplicích a Praze.
   

Plamen, trofej pro vítěze světového šachového turnaje, Praha 2002

Radek Stehlík (*1973)
Studoval na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově (1987-1991) a na VŠUP u prof. V. Kopeckého (1994-2000). Byl na stáži v Pilchuck Glass School v USA (1994). Založil a provozoval galerii a sklářské studio v Roudnici n.L. (1991-1996), nyní má sklářské studio v Novém Boru a s manželkou Janou Stehlíkovou provozuje Galerii Minea na Vřídelní kolonádě v Karlových Varech . V jeho autorské tvorbě převládá hutně tvarované sklo. S hutního skla a černé žuly vytvořil rozměrnou plastiku „Strom života“ pro golfový klub La Manga ve Španělsku (2001). V oblasti designu spolupracuje s firmami Crystalex Nový Bor a Moser Karlovy Vary. Žije v Novém Boru a Karlových Varech.

e-mail: radekstehlik@atlas.cz
   

Vázy, hutně tvarované sklo, Karlov 1993

Jaroslav Svoboda (*1938)
Studoval na SPŠ sklářské v Železném Brodě (1953-1957) a dějiny umění na Univerzitě Karlově v Praze (1966-1970). Pracoval v ateliéru broušení skla v Ústředí uměleckých řemesel v Praze (1960-1969). Roku byl 1965 pověřen jeho vedením. Byl ředitelem sklářské hutě ÚUŘ ve Škrdlovicích (1969-1986), kde v letech 1970 až 1982 pořádal první sklářská sympozia v Československu a profesorem speciálního ateliéru sklářského výtvarnictví na VŠUP (1986-1990). V roce 1990 založil sklářskou huť a firmu ART GLASS STUDIO SVOBODA v Karlově u Škrdlovic. Vyrábí v ní řemeslně dokonalé hutní sklo převážně podle vlastních návrhů. Je také autorem unikátních hutně tvarovaných, broušených a tavených skleněných plastik a řady rozměrných skleněných objektů do architektury. Svobodovo autorské i v malých sériích vyrobené sklo lze koupit v jeho galeriích v Karlově, Žďáru n. S., Praze aj.

e-mail: info@agsvoboda.cz
http://www.agsvoboda.cz
   

Skrz, 1999, tavená skleněná plastika

Gizela Šabóková (*1952)
Absolvovala Odborné učiliště Skláren Český křišťál v Chlumu u Třeboně (1967-1969), SUPŠ sklářskou v Železném Brodě (1969-1973) a sklářský ateliér prof. S. Libenského na VŠUP (1973-1979). Již ve škole ji zajímala malba na skle a tavená skleněná plastika. Na začátku vytvářela brusem tvarované objekty s uvnitř zatavenými barevnými strukturami, později - koncem 80. let, pro sebe objevila skleněné mačkárenské tyče a začala jich využívat k tavení rozměrných plastik. Neupustila ani od malování vitráží se zjednodušenými figurálními motivy. První pro architekkturu určené malované vitráže vytvořila společně s Jaromírem Rybákem. K nejzávažnějším samostatným pracem do architektury patří 13 malovaných vitráží pro Ungelt v Praze (1990-1991). Samostatně vystavuje častěji v zahraničí než doma, kde je i početně zastoupena ve sbírkách. Zatím nejvyšším oceněním její tvorby je udělení Koganezaki Grand Prize (2000). Technickým a technologickým spolupracovníkem je její manžel Karel Bartoníček.

e-mail: luma@jcc-lu
http://www.jcc.lu
   

Vrabcová, hutní sklo pro sklárnu AJETO, 2000

Bořek Šípek (*1949)
Po maturitě na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze (nábytkový design) v roce 1968 emigroval. V Hamburku vystudoval architekturu na Vysoké škole výtvarných umění a ve Stuttgartu filozofii na tamní univerzitě. V roce 1983 se přestěhoval do Amsterodamu, kde založil vlastní studio architektury a designu a na fakultě architektury univerzity v Delftu obhájil doktorskou práci na téma architektura jako prostředek kominukace. Učil na univerzitách v Hannoveru a Essenu. V roce 1990 založil v Praze další studio, v letech 1990-1998 byl profesorem architektury a designu na VŠUP v Praze a roku 1992 se stal hlavním architektem Pražského hradu. Od roku 1998 je profesorem architektury a designu na Institutu průmyslového designu ve Vídni. Jako designér interiérů navrhuje také dekorativní skleněné předměty. Realizuje je ve sklárně Ajeto, kterou v 90. letech založil v Lindavě na Novoborsku společně s Petrem Novotným a Liborem Fafalou. Jeho díla jsou součástí světově význačných muzeí a soukromých sbírek.
   

Květy, hutní sklo, 2002, hotel v Šanghaji

Jiří Šuhájek (*1943)
Studoval na SPŠ sklářské v Kamenickém Šenově (1957-1961), VŠUP u prof. S. Libenského (1964-1971) a na Royal College of Art v Londýně (1968-1971). Byl výtvarníkem sklárny Moser v Karlových Varech (1972-1978), Ústavu bytové a oděvní kultury v Praze, spolupracovníkem Crystalexu v Novém Boru; od začátku 90. let je výtvarníkem Sklárny BAG Vsetín a externím spolupracovníkem dalších skláren. Věnuje se jak sklářskému designu, tak tvorbě skleněných plastik a malbě. Žije v Praze.
   

Rozhodnutí, tavené sklo a kámen

Jaroslava Švarcová (*1952)
Studovala na SPŠS v Kamenickém Šenově (1968-1972) a na VŠUP v Praze u prof. Stanislava Libenského (1976-1982). V letech 1982 až 1991 byla výtvarnicí Skláren Bohemia v Poděbradech, později Sklo Bohemia ve Světlé nad Sázavou. Od roku 1991 se věnuje tvorbě autorského ateliérového skla. Zajímá ji spojení různorodých materiálů, zejména skla a kamene. Vytváří plastiky, v nichž jedna hmota harmonicky přechází v druhou. Věnuje se též pedagogické činnosti. Od poloviny osmdesátých let několikrát vystavovala samostatně, ale zúčastnila se také společných výstav sklářů doma i v zahraničí.
   

Z cyklu Spektrum, 2001, broušená a leštěná tavená skleněná plastika

Pavel Trnka (*1948)
Studoval na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1963-1967) a na VŠUP ve speciálním sklářském ateliéru prof. S. Libenského (1967-1973). Společně s J. Zoričákem, M. Karlem, A. Vašíčkem a O. Plívou po roce 1970 zaujal odbornou veřejnost broušenými plastikami z optického skla. Tomuto pojetí tvorby skleněných plastik v podstatě zůstal věrný dodnes. Nepochybně cennou zkušeností ale pro něj také byla práce na cyklech „Ne-nádoby“ a „Vyrušené napětí“ v letech 1981-1984, na nichž si ověřil jak možnosti hutního tvarování skla, tak napadání povrchu skla dlátem (štípání). Nejtypičtější pro něj ale stále jsou z různobarevných dílů skládané objekty s dokonale vybroušeným a vyleštěným povrchem. Získal Cenu ministra kultury (1975), 3. cenu v soutěži k Mezinárodnímu roku ženy, 1. cenu v soutěži na výzdobu stanice pražského metra (1983) a diplom na 4. Quadrienále v Erfurtu (1986). Zúčastnil se řady výstav skleněných plastik a několikrát vystavoval samostatně. Zastoupen je v domácích i zahraničních sbírkách skla a moderního umění. Žije v Praze. Od roku 2001 učí na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově.
   

Vessel of day - the sun, tavené, broušené a leštěné sklo, 1999

Aleš Vašíček (*1947)
Studoval na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1962-1966) a ve sklářském ateliéru prof. S. Libenského a doc. V. Plátka na VŠUP (1966-1972). Na přelomu 60.   70. let patřil se spolužáky J. Zoričákem, M. Karlem a O. Plívou k mezinárodně uznávaným průkopníkům broušené skleněné plastiky z optického skla. Později se zaměřil na tavenou skleněnou plastiku. Při zhodnocování jejích možností nejdříve vycházel z vlastního programu broušených plastik, později začal využívat působivých kontrastů vybroušených hladkých ploch s plasticky pojednanými detaily. Využil při tom jak předností transparentního barevného, tak čirého skla. Získal Grand Prize na mezinárodní výstavě Glass Kanazwa ´90 a Honorable Mention na mezinárodní výstavě Vessels v Koganezaki Crystal Parku (2000). Žije v Praze.
   

Plastika, tavené, broušené a leštěné sklo

Věra Vejsová (*1956)
Studovala na Odborném učilišti bižuterním v Jablonci nad Nisou (1971-72), na SUPŠS v Železném Brodě (1972-78) a ve speciálním sklářském ateliéru prof. S. Libenského na VŠUP v Praze (1976-1982). V l. 1982-1990 byla návrhářskou Sklárem Český křišťál v Chlumu u Třeboně, r. 1990 se stala pedagožkou Integrované střední školy sklářské v Chlumu u Třeboně. Získala ateliérovou cenu VŠUP (1982), 1. cenu za předlisovaný užitkový soubor v soutěži Crystalexu (1989) a 1. cenu Desnign centra ČR za návrh půllitru (1998). Její nápojové soubory se staly „Nejlepšími výrobky oboru“ (1982, 1983, 1988). Věnuje se jak designu užitkového skla, tak tvorbě ateliérových autorských skleněných plastik, jimiž se nejčastěji prezentuje na výstavách a je zastoupena v tuzemských i zahraničních veřejných a soukromých sbírkách. Při tvorbě autorských plastik využívá různých technik a výrobních postupů. Nejpozoruhodnější jsou její tavené a dobrušované plastiky svými tvary vzdáleně připomínající přírodní motivy (List, Zrno).
e-mail:prochazka@transars.cz
http://transars.cz
   

František Vízner (*1936)
Vyučil se malířem skla na ZOŠ sklářské v Novém Boru (1951-1953), studoval na SPŠ sklářské v Železném Brodě (1953-1956) a ve sklářském ateliéru prof. K. Štipla, doc. V. Plátka a odb. asistenta Jozefa Soukupa na VŠUP v Praze (1956-1962). Jako výtvarník technicko výtvarného střediska Sklo Unionu v Dubí u Teplic ovlivnil moderní orientaci výroby lisovaného skla (1962-1967). Potom se jako vedoucí výtvarník zasloužil o nové pojetí hutního skla ve Sklárně ÚUŘ ve Škrdlovicích (1967-1977). Externím spolupracovníkem sklárny zůstal až do roku 1990. R. 1977 si vybudoval vlastní ateliér ve Žďáru nad Sázavou, kde žije a tvoří dosud. Tvůrce broušených skleněných objektů, významná je také jeho výtvarná spolupráce s architekty. Zastoupen v domácích i zahraničních veřejných i soukromých sbírkách skla.
   

Maska s hadem, sklo a kov, 1996

Petr Vlček (*1962)
Studoval na Střední odborné škole výtvarné v Praze (1981-1984) a na VŠUP v Praze (1984-1990). O sklo se zajímá d roku 1988, kdy vytvořil první tavené skleněné plastiky. Od té doby je ateliérová sklářská tvorba v popředí jeho zájmů přesto, že řadu plastik provádí také v klasických sochařských materiálech (bronz). Zúčastnil se sklářských sympozií v Novém Boru, Lednických Rovních aj., r. 1995 byl jedním z hlavních iniciátorů setkání sklářských výtvarníků v zahradách Trojského zámečku v Praze („Mezi stromy“), v 90. letech byl zastoupen téměř na všech významnějších domácích i zahraničních přehlídkách nového českého skla. Zastoupen je v soukromých i veřejných sbírkách skla.
   

Eva Vlčková-Cvrčková (*1966)
Studovala na SUPŠS v Železném Brodě (1983-1987) a na VŠUP v Praze (1987-1993) u prof. J. Svobody a V. Kopeckého. Věnuje se autorskému malovanému sklu a tavené skleněné plastice. R. 1994 získala Bavorskou státní cenu se zlatou medailí pro mladé autory. Byla na sklářském sympozium v Lednických Rovních a r. 1995 na setkání sklářských výtvarníků v zahradách Trojského zámečku v Praze („Mandorla“). Účastní se doma i v zahraničí konaných výstav skla. Zastoupena je v soukromých i veřejných sbírkách.
   

Most z cyklu Vody, ryté ploché sklo, 1999

Jana Voldřichová (*1969)
Studovala na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově (1983-1987), na VŠUP u prof. V. Kopeckého (1990-1996) a v Pekingu (1996-1997). Vytváří rytiny na plochém skle tvořící volný cyklus „Samá voda“, ale využívá také možností tavené skleněné plastiky a broušeného skla. Zúčastnila se mezinárodních sympozií v Kamenickém Šenově (ryté sklo 1999) a v Novém Boru (IGS 2000). Dvakrát v Praze vystavovala samostatně (1998 a 2001).
   

Ze shora, přejímané a broušené sklo, 2000

Marian Volráb (*1961)
Studoval na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově (1978-1982) a na VŠUP u prof. S. Libenského a J. Svobody (1982-1988). Věnuje se jak tvorbě malovaného, tak reliéfně rytého přejímaného skla. Asistent ateliéru skla prof. V. Kopeckého na VŠUP. Žije v Praze.
   

Monika Vosyková - Sedláková (*1966)
Studovala na SUPŠ v Brně (1981-1985) a ve sklářském ateliéru prof. J. Svobody a V. Kopeckého na VŠUP v Praze (1988-1964). Poznala téměř všechny sklářské techniky, ve vlastní tvorbě využila foukání skla v huti a tavení skleněných plastik; v posledních letech dává přednost modelování (lehání) plochého skla v elektrické peci. Možností této techniky využila při realizaci plastiky pro Dům klidného stáří, instalaci v kapli sv. Barbory ve Žďáru nad Sázavou aj. Nespecializuje se jen na sklo. Získala např. 1. cenu na VII. trienále umělecké knižní vazby v Praze (1992), zúčastnila se VII. mezinárodního sochařského sympozia ve Žďáru nad Sázavou (1998) aj. Žije ve Žďáru nad Sázavou, kde r. 2004 založila Galerii sklářů Vysočiny.
   

Vnitřní divadlo, ryté a pískované přejímané sklo, 1999

Jaroslava Votrubová (*1951)
Studovala na Střední odborné škole výtvarné v Praze (1970-1972) a na VŠUP v Praze u prof. Stanislava Libenského (1973-1979). V letech 1972 až 1988 navrhovala varné sklo ve Sklárnách Kavalier v Sázavě. Od roku 1988 se věnuje tvorbě autorského ateliérového skla jednak samostatně, jednak společně s manželem Antonínem Votrubou. Její vlastní autorskou tvorbu charakterizuje soustavný zájem o rytiny s převážně figurálními motivy v barevně přejímaném skle. Zúčastnila se proto všech dosud v Kamenickém Šenově pořádaných mezinárodních sympozií rytého skla a roku 2002 měla v kamenickošenovském muzeu také samostatnou výstavu.
   

Jaroslava a Antonín Votrubovi, Balón, foukané a malované sklo a kov

Antonín Votruba (*1952)
Absolvoval SUPŠS v Železném Brodě (1967-1971) a roku 1973 se stal vedoucím dílny broušení skla ve speciálním sklářském ateliéru na VŠUP v Praze. Společně se svou manželkou Jaroslavou Votrubovou pro sebe objevili možnosti i přednosti do předem připravených drátěných forem foukaného technického skla Simax. Společně tak po řadu let vytvářejí zatím ani zdaleka ne uzavřený cyklus skleněných Balónů a Vzducholodí. „Několik týdnů připravujeme formy. Co kus, to originál. A potom během několika okamžiků je skleněná bublina uvězněna v naší síti. Na nic není čas. To, o čem dlouho přemýšlíte, se uděje během krátké chviličky... Někdy se to povede, někdy ne.“
   

Jaroslav Wasserbauer (*1962)
Absolvoval SOU sklářské ve Světlé n.S. (1978-1982). Spoluprací se sklářskými výtvarníky, jejichž návrhy prováděl, získal cenné zkušenosti a s nimi předpoklady pro samostatnou ateliérovou tvorbu tavených skleněných plastik. Žije ve Žďáru n.S.
   

Ruce, hutně tvarovaná plastika, 1982

Pavel Werner (*1942)
Studoval na SPŠ sklářské v Železném Brodě (1956-1960) a na VŠUP v ateliéru u doc. V. Plátka a prof. S. Libenského (1960-1966). Oddělení broušení skla vedl na kamenickošenovské sklářské škole (1967-1976) a na novoborské sklářské škole (1991-1997). Roku 1997 se stal ředitelem SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově. Jako výtvarník se uplatnil v ateliérovém broušeném, rytém, litém a hutním skle, realizoval několik rozměrných interiérových kompozic. Žije v Novém Boru.
   

Talíř, hutně tvarované, přejímané a pískované sklo, 1999

Karel Wünsch (*1932)
Studoval na VOŠ sklářské v Novém Boru (1946-1950) a na VŠUP u prof. J. Kaplického (1953-1959). Deset let byl výtvarníkem Borského skla v Novém Boru (1959-1969). V polovině 60. let začal spolupracovat s architekty a již jednu z prvních realizací - reliéf z modrého skla pro jídelnu základního závodu Borského skla, proměnil v příklad použití tradicí nezatíženého hutního skla v architektuře. Do objektů tvořících volné cykly hutního, broušeného a pískovaného skla postupně promítá jak vlastní životní a umělecké zkušenosti, tak řemeslnou zručnost svých spolupracovníků-sklářů. Na náměstí v Novém Boru má od roku 1994 sklářskou „Galerii W“. Zastoupen v soukromých a veřejných sbírkách skla po celém světě. Žije ve Sloupu u Nového Boru.
   

Bílá nevěsta, kombinovaná technika, 1998

Dana Zámečníková (*1945)
Po absolutoriu na střední škole studovala na Fakultě architektury ČVUT v Praze (1962-1968) a na VŠUP ve speciálním ateliéru užité architektury prof. J. Svobody (1969-1972). Začala scénickými kompozicemi v uzavřeném skleněném prostoru, ale v 80. letech přešla k volným sestavám z figurální malbou oživeného a tvarovaného plochého skla. Přednášela a vedla semináře na školách v USA (Pilchuck Glass School), Japonsku, Velké Británii, Austrálii aj. Realizovala několik rozměrných prostorových kompozic do architektury. Zastoupena je v českých i zahraničních soukromých i veřejných sbírkách skla a moderního umění. Žije v Praze.
   
Přehled sklářských výtvarníků připravuje: 
Antonín Langhamer, 466 01 Jablonec nad Nisou, Vlaštovčí 33, e-mail: langhamer@glass.cz