Tvorba a řešení inovačních
zadání - TRIZ
PAVEL JIRMAN
Externí
lektor TU Liberec
O inovacích se dnes mluví všude, u nás, v EU,
ve světě. Mluví se o potřebách vymyslet inovace, řešit inovace, o
projektech inovací pro zvýšení konkurenceschopnosti o potřebách inovačního
prostředí atd. Méně se však mluví tvůrčích inovačních procesech, o
metodách potřebných k dosažení inovace. V dnešní době nestačí jen
mít teoretické a odborné znalosti oboru, vyznat se v informačních systémech,
ale je třeba znát metody tvůrčí činnosti k dosažení požadované
inovace. Znalost systémového tvůrčího myšlení umožňuje přizpůsobit se
lépe a rychleji proměnlivým metodám praxe.
Jednou
ze silných metod tvůrčí technické činnosti je metoda TRIZ -Tvorba
a Řešení Inovačních Zadání, která vznikala studiem
patentů, zobecňováním úspěšných postupů řešení. Bylo zjištěno, že
silná invenční řešení byla a jsou dosahována poměrně malým počtem
objektivně používaných řešitelských postupů. Poznání těchto postupů
zvyšuje jak efektivitu studia techniky, tak zdokonalování techniky v praxi.
Metoda TRIZ umožňuje jak nalezení správné
formulace zadání z nejasné situace, tak řešení těchto zadání s využitím
unikátních silných řešitelských nástrojů vlastní metody.
Aplikace metody je podporována unikátním SW pro
sběr informací, analýzu, syntézu řešení i verifikaci nalezených řešení
Od metody pokusů a omylů k metodě TRIZ
Dlouhý čas jediným nástrojem řešení tvůrčích
úloh tj úloh, které nemají předem dané mechanismy řešení, byla
„metoda pokusů a omylů“.
Ve 20tém století prudce vrostla potřeba řešení
tvůrčích úloh. To vedlo k objevení různých modifikací „metody
pokusů a omylů“. Nejznámější z nich jsou „brainstorming“ , „synektika“,
„morfologická analýza“, „ metody kontrolních otázek“ atd.
Podstatou těchto metod je zvýšit intenzitu
generování idejí a přebírání variant. Hlavní problém při jejich použití
je, že možné ušetření času na generování idejí způsobuje zvětšení
ztráty času na jejich analýzu a výběr nejlepší varianty.
Zakladatel metody TRIZ G.S. Altšuller si vytyčil
úlohu jinak: „Jak bez dlouhého přebírání variant dojít najednou k silnému
řešení problému?“
Základní idea TRIZ: Technické systémy
vznikají a rozvíjejí se podle objektivních zákonitostí. Tyto zákonitostí
byly poznány a jsou využívány při vytváření a zdokonalování technických
systémů.
TRIZ v sobě zahrnuje:
-
mechanizmy přeměny (transformace, zjednodušení) problému do podoby budoucího
řešení;
-
mechanizmy potlačení psychologické setrvačnosti, zabraňující hledání řešení
(mimořádné řešení je těžké nalézt bez překonání našich ustálených
představ a stereotypů);
- rozsáhlý informační fond – koncentrovaná
zkušenost řešení problémů
Na obr.1 lze sledovat rozdíl znázorněn rozdíl
mezi metodou pokus –omyl včetně jejich modifikaci a metodou TRIZ. Vektor psychologické setrvačnosti myšlení odvádí
řešení od směrů efektivního řešení tj. směru evolučního vývoje TS.
Tento směr určují zákonitosti rozvoje TS, zejména zákonitost zvyšování
stupně ideálnosti.
Obr. 1. Rozdíl mezi metodou pokus-omyl včetně
modifikací a metodou TRIZ
Historie a rozvoj TRIZ
Metoda zformulovaná v 60-tých až 70-tých
letech v bývalém Sovětském svazu zažila velký rozvoj odchodem jejích
řešitelů počátkem 90-tých let do USA i dalších částí světa, kde přinesla
nebývalý vzrůst nových kvalitních a úspěšných řešení za krátký čas,
do té doby v technickém rozvoji nepředstavitelný. Autorem je Genrich
Saulovič Altšuller z Baku.
Dnes se touto metodou zabývá ve světě tisíce
řešitelů ve velkých světových firmách (MOTOROLA, Ford Motor, NASA, XEROX,
General Electric, KODAK, General Motors, SAAB Scania, SKF, Proctor and Gamble,
ABB, GILLETE, Lockheed, 3M, MITSHUBISHI, Dassault Systems, atd.).
V 90-tých letech byl vytvořen software“Invention
Machine(IM), který využívá prvky TRIZ a především soustřeďuje databázi
řešení a patentů. Na internetu prudce vzrůstá množství informací o TRIZ
a ve světě roste tým specialistů-metodiků ovládající TRIZ. Největší
efektivnost využití přichází z USA, pak z Evropy a Asie a nakonec
ze země původu - dnes Ruska. Známá jihokorejská firma LG zve specialisty
TRIZ z Ruska.
Metoda TRIZ se mění na universální metodu analýzy
řešení problémů, které nezávisí na konkrétní oblasti daného problému,
ale spoléhá se na speciální znalosti těchto oblastí.
Pojem technický systém v TRIZ , analýza a syntéza v TRIZ
Definice technického systému (TS) : TS
je soubor vzájemně propojených částí vykazující systémovou vlastnost (hlavní funkci)
požadovanou člověkem, kterou se systém vyznačuje
jako celek.
Například letadlo, to je dostatečně složitý
komplex, sestávající z trupu letadla, křídel, ocasní části, motoru,
řízení atd., které ve vzájemném spojení jeden s druhým uskutečňuje
jedinou funkci – přemístění ve vzduchu. To je systém. Systémem je i křídlo
skládající se z řady částí plnící funkci - nést letadlo.
A nyní se představme příklad v čistě slovní podobě. Dejme
tomu, že následkem jakési nešťastné náhody nebo havárie se letadlo
roztrhlo ve vzduchu a jeho zbytky spadly na zem. Co je to – systém? Určitě
ne. Tyto části již neplní předchozí funkci – létat. A hle pro experta,
který vyjel na místo katastrofy letadla, představují zbytky ležící na
zemi spolu sytém, dovolující vyjasnit příčinu havárie. Čili systém určuje
člověk sám v závislosti na funkci, kterou potřebuje.
Metoda TRIZ využívá funkce ve funkčně nákladové
analýze, která pomáhá nalézt odpověď na otázky „Co“ a „Proč“
má být něco v TS zlepšeno. Studiem prvků, vazeb, funkcí, parametrů
TS lze vybrat správná inovační zadání v souladu se zákonitostmi vývoje
TS.
Pro pochopení technického systému v širších
souvislostech a výběr zadání je využívána znalost
- „linií života“ TS
- víceúrovňového schéma systémového myšlení
- zákonitostí rozvoje technických systémů.
Správná inovační zadání
mohou být více než polovinou úspěšného řešení.
Odpověď na otázku „Jak“ řešit vybraná
inovační zadání pomáhá syntéza řešitelských nástrojů metody TRIZ.
Nástroje TRIZ zahrnuj jednotlivé i komplexní
postupy:
-
postupy odstranění technických rozporů
- základní principy řešení fyzikálních
rozporů
- vepolová analýza a standardy
-
algoritmus řešení vynálezeckých úloh ARIZ – komplexní postup
- operátory
na snížení setrvačnosti myšlení
- SW
podporu Invention Machine Corp.
„Linie života“ technických systémů
V průběhu „svého života“ prožívá
technický systém tři etapy – zrození, rozvoj, zanikání. Graficky to lze
znázornit tzv. „S-křivkou“ – viz. obr. 2. V etapě zrození se
formuje jen pracovní nástroj, objevují se vynálezy v malých množstvích,
ale vysoké úrovně. Do systému se vkládají velké finanční prostředky,
ale on dosud nenese zisk.
Podle míry formování ostatních částí systému
nastupuje období jeho rozvoje – systém se stává ekonomicky výhodný, bouřlivě
se rozvíjí, zavádí se vynálezy hlavně středních úrovní.
Potom nastupuje moment, když se pracovní nástroj
systému zastavuje ve svém rozvoji, protože jsou vyčerpány jeho rezervy.
Objevuje se velké množství vynálezů, ale na nízké úrovni.Prodlužováním
rozvoje vniká konflikt systému s ekologickým prostředím a samotným člověkem
A pak přichází nový systém, který nahrazuje
starý, s principiálně novým pracovním nástrojem a vše se opakuje od
počátku – viz. Obr. 3.
Obr. 2. S-křivka
vývoje technických systémů Obr. 3 Charakteristické části S-křivky
Víceúrovňové schéma systémového myšlení
V přírodě neexistují osamocené systémy,
izolované jeden od druhého. Vše je spojené se vším a vše se mění.
Základem tvůrčího myšlení je umění
analyzovat objekt v čase (minulé, současné, budoucí) a v prostoru
(systém, podsystém a nadsystém). Vidět systém v budoucnu znamená, nedělat
chyby v současnosti. Vidět systém v minulosti znamená, nedělat
chyby v budoucnosti.
Při řešení úlohy na tvůrčí úrovni je
nezbytné zapojit minimálně 9 myšlenkových obrazů – samotný objekt, tj.
pozorovaný systém, kam bude objekt vystupovat, tj nadsystém a z čeho se
objekt skládá, tj. podsystémů. Přitom je nutné všechny obrazy zkoumat v minulosti, současnosti a budoucnosti – viz. obr. 4.
Obr. 4. Systémové myšlení v 9ti obrazech a
přiklad vývoje systému zobrazování
Při řešení vynálezeckých úloh je třeba
myslet globálně, podchytit všechny
systémy v prostoru a čase a je nutné působit lokálně s minimálními
změnami.
Základní zákonitosti rozvoje technických systémů
V následujícím výběru jsou uvedeny jen
nejdůležitější zákonitosti, které nevíce ovlivňují směry rozvoje
technických systémů. Zcela vynechány jsou zákonitosti statiky ukazující
principy vzniku a životaschopnosti technických systémů.
Zákonitost zvyšování stupně ideálnosti
Libovolný technický systém se ve svém rozvoji přibližuje
k ideálu, tj. pro plnění své funkce systém spotřebovává stále méně
a méně energie, času a prostoru.
Jako příklad lze uvést ideální řešení při
vývoji obloukové lampy – viz. obr. 5. Nejdříve byly elektrody umístěny
horizontálně proti sobě. Bylo potřeba mechanismus přibližování elektrod
podle míry jejich ohoření, jinak se oblouk přerušil. Teprve po dlouhé době
bylo navrženo umístění elektrod souběžně tak, aby mezera mezi nimi byla
po celé délce stejná. Pak už nebylo nutné žádný regulátor, jeho potřeba
zmizela. Aby oblouk nesklouzával po těle elektrody je mezera zaplněna tavnou
keramickou látkou.
Obr. 5. Vývoj obloukové lampy ve směru ideálního
řešení
Pravidla formulace ideálního konečného řešení
(IKR): Systém sám (na úkor zdrojů) vykonává potřebnou činnost a při tom
nepřipustí nežádoucí efekty.
Při formulaci IKR je žádoucí použít slovo
„Sám“ (Sama, Samo, Sami). Obyčejně se používají tři základní
formulace IKR:
„Systém sám plní danou funkci“
„Systém není a funkce je vyplňována (s pomocí
zdrojů)
„ Funkce není potřeba“
Po dosažení ideálu technický systém mizí, ale
jeho funkce je dále plněna.
Základní stupně přiblížení
k ideálu:
1. stupeň - technický systém zvyšuje množství
svých realizovaných funkcí
2. stupeň - části technického systému se
postupně sbalují do pracovního nástroje
3. stupeň
-technický systém postupně předává svoji funkci prvkům nadsystému a mizí
Příkladem
může být vývoj technického systému zobrazování – viz obr. 6. V 1.
stupni ČB televize se stala barevnou s teletextem při zachování rozměrů.
Ve 2. stupni pak nastoupila éra LCD obrazovek a jsou již připraveny pružné
zobrazovací fólie. Ty se ve 3. stupni dají umístit na různé nosiče např.
okna, dveře, brýle atd. Původní nosný systém TV zcela zmizel.
Obr. 6. Stupně ideálnosti vývoje technického
systému zobrazení
Zákon nerovnoměrnosti rozvoje částí systémů
Technický systém se při postupu k ideálu
kvalitativně mění. Veškeré takové změny provází vznik protikladných požadavků
a nezbytnost jejich odstranění.
Zpravidla se nejdříve rozpory objevují ze strany
nadsystému, potom se upřesňují na úrovni měněného systému a nakonec se
rozporné požadavky nejjasněji projevují na úrovni prvků podsystému.
Z této pozice se rozlišují tři úrovně
formulace rozporů:
Administrativní rozpor – tento rozpor
vzniká mezi technickým systémem a okolím (člověkem). Řešení je složité
vlivem nepřehlednosti v situaci. Je nezbytné konkretizovat úlohu odhalením
technického rozporu
Technický rozpor – tento rozpor vzniká
mezi několika technickými systémy nebo částmi jednoho systému. Zlepšením
jedné části systému se nepřípustně zhoršuje jiná část systému a
naopak. K řešení se používají speciální postupy na odstranění
technických rozporů.
Fyzikální rozpor – to je mezní (nejvyšší)
rozpor, který se projevuje v tom, že na jeden prvek systému jsou kladeny
protikladné požadavky z pohledu fyzikálního stavu. (horký – studený,
pohyblivý – nepohyblivý atd.). Řešení
probíhá rozdělením protikladných vlastností v prostoru a čase a za
pomoci vepolové analýzy.
Rozpory lze ukázat na příkladě testů dlouhodobého
působení kyselin na povrch vzorku slitin v hermetické komoře za působení
teploty a tlaku viz. obr.7.
Obr. 7. Zadání příkladu testu vzorku v komoře
Vzniká problém, že agresivní kapalina působí
nejen na vzorek, ale i stěny komory a tím vyvolává korozi. Zhotovení komory
z ušlechtilých kovů je drahé.
Vzniklá situace představuje administrativní
rozpor: je potřeba snížit náklady na testy, ale není známo jak. Vznikají
zde dvojice vzájemného působení kapalina-komora, kapalina-vzorek. Kterou
dvojici řešit? Přitom funkce komory – vytvoření podmínek testu – musí
být zachována.
Pomůžeme si technickým rozporem: Jestli bude
kapalina v komoře, budou splněny podmínky testu,ale stěny komory se budou poškozovat.
Definujeme ideální řešení: Kapalina „SAMA“ potřebným způsobem působí na vzorek a nezpůsobuje poškození
komory
Vznikl fyzikální rozpor: Kapalina musí působit na vzorek, pro dosažení cíle zkoušek a nesmí
působit na stěny komory, aby je nepoškozovala
Vznikla nová úlohy: Jak to udělat, aby kapalina
nacházející se v komoře nepůsobila
na stěny . Koroze je nežádoucí efekt. Po formulaci fyzikálního rozporu se získává jiné smysl. Nebojovat s nežádoucím efektem, ale
nedopustit jeho vznik.
Řešení podle pravidla překonání rozporů: při
působení ve stejném čase, rozděl rozporné vlastností v prostoru –
viz obr. 8.
Obr. 8.
Řešení testu vzorku v komoře
Pro ideální řešení se využijí prvky s jejich
vlastnostmi nacházející se v systému: vzorek, kapalina, stěna formy a přitom
je zachován základní požadavek testu, že kapalina musí působit na vzorek
Zákonitost přechodu systému z makro- na
mikroúroveň.
Technický systém vytvořený na mechanické úrovni
(makroúrovni), při svém dalším rozvoji přechází k využívání možností
systému na mikroúrovni, tj. realizují se možnosti skupenských přeměn látek,
jejich molekulárních a atomárních vlastností – viz obr. 8.
Zákonitost zvyšování stupně dynamizace
Technický systém se ve svém rozvoji snaží přejít
od využívání nepohyblivých prvků k využití pohyblivých (dynamických)
prvků. Nejdříve používá látku v pevném stavu, potom v kapalném,
plynném a nakonec v podobě pole, tj druhu nějaké energie
Řešitelské nástroje TRIZ
Technické problémy, ve kterých je jen naznačen
konflikt mezi technickým systémem a člověkem nebo okolním prostředím, není
možné prakticky uspokojivě řešit. Požitím příčinně- následné analýzy
je nezbytné upřesnit úlohu. Cílem takové analýzy je najít počátky
vzniku úlohy, takzvanou prapříčinu, a v již nalezeném místě
formulovat technický rozpor a potom fyzikální rozpor.
Jestliže se nepodaří zformulovat úlohu na úrovni
fyzikálního rozporu, a to zpravidla vzniká při nedostatku informací o
jevech probíhajících v operativní zóně, je možné začít úlohu řešit
na úrovni technických rozporů, tj. použít heuristické postupy.
Heuristické postupy odstranění technických
rozporů
Pro úlohy ve kterých je uveden technický rozpor,
tj. rozpor vznikající mezi technickými systémy nebo mezi jejich základními
částmi, se používají heuristické typové postupy.
Analýza
mnoha tisíců vynálezů ukázala, že při vší mnohotvárnosti technických
rozporů se většina z nich řeší omezeným počtem opakujících se
postupů.
V současné době je odhaleno 40 základních
postupů, které mohou výt použity na řešení vynálezeckých úloh
zformulovaných na úrovni technického rozporu.
Postupy ukazují jen obecné směry, kde se nachází
řešení, ale neosvobozují od nutnosti přemýšlet.
Nejefektivněji se však technické úlohy řeší,
jestliže technický rozpor v nich odhalený bude upřesněn a převeden na
úroveň fyzikálního rozporu
Základní principy řešení fyzikálních
rozporů
Jestli je v úloze přesně vyznačen a jasně
zformulován fyzikální rozpor, tak se v mnoha případech mohou ihned použít
základní principy jeho řešení
První princip – rozdělení protikladných požadavků
v prostoru
Druhý princip – rozdělení protikladných požadavků
v čase
Třetí princip – uspokojení protikladných požadavků
pomocí systémových přechodů - spojení
stejnorodých a nestejnorodých systémů, spojení systému s anti-systémem,
přechod na jiné skupenství, záměna jednofázové látky za dvoufázovou
atd. Pro vyvolání uvedených vlastností se využívají fyzikálně –
chemické efekty.
Překonání rozporů lze ukázat na příkladě
kol letadel. Při přistání letedla dochází ke zvýšenému opotřebení kol
podvozku. Nepohyblivá kola, při dotyku s nabíhající letištní dráhou,
se nemohou okamžitě roztočit a prokluzují po jejich drsném povrchu. Po přistání
je možné na kolech zpozorovat lysiny – viz obr. 9a). Jak odstranit tento
nedostatek?
Obr. 9. Problém kola letadla při přistání
Na první pohled je jasné, že je třeba předem
roztočit kola. Kola můžeme roztočit například elektromotory umístěnými
na podvozku – viz. obr. 9b). To však nepřípustně komplikuje podvozek –
nutnost řešení místa pro zatahování, hmotnost atd. Vznikl tak technický
rozpor, kdy zlepšení jednoho parametru úlohy známým způsobem nepřípustně
zhoršuje jiný parametr úlohy. Použití síly na roztočení kola zhoršuje
hmotnost. Pro tento rozpor parametrů se
nabízí z tabulky heuristických postup princip drobení, který doporučuje
rozdělení objektu na nezávislé části, zvýšení stupně dělitelnosti.
Pokud nám postup nenapoví přímo řešení je třeba postupovat dále.
Definujeme ideální řešení – kolo se roztočí
„samo“ při vystoupení z křídel a nekomplikuje systém. Vzniká
fyzikální rozpor – aby se kolo samo roztočilo, musí na kolo působit síla, a současně
nesmí působit síla, aby se nekomplikoval systém. Kde vzít sílu. K disposici
máme zdroje systému – kolo, proudící vzduch, dráhu letiště. Proudící
vzduch je síla. Vzniká opět další
fyzikální rozpor – vzduch musí tlačit rovnoměrně na kolo, protože se
letadlo pohybuje jako celek, a nesmí působit rovnoměrně aby se vytvořila
dvojice sil k roztočení. Řešení je v rozdělení protikladných
požadavků v prostoru – viz. obr. 10a) – zakrytí části kola krytem
nebo změnou systému kola – viz. obr. 10b) – lopatky na kole.
Obr. 10. Ideální řešení problému kola letadla
při přistání
V případě, že se nepodaří vyřešit
fyzikální rozpor přímým použitím uvedených principů, tak se použije následující,
nejuniversálnější instrumentální části TRIZ – vepolová analýza,
standardy, algoritmus řešení ARIZ.
Vepolová analýza. Pravidla vepolových
transformací.
Slovo „vepól“ je vytvořeno ze dvou slov –
„látka“ (rusky veščestvo) a „pole“.
Fyzikální nebo chemické vzájemné působení
(interakce) v libovolném systému je možná jen tehdy, když v operativní
zóně existují minimálně dvě látky a pole. Tyto působení mohou být užitečné,
škodlivé nebo neutrální. Úloha řešitele spočívá v tom, aby použitím
vepolové analýzy a pravidel, nalezl cestu přeměny stávajících působení
na potřebnou stranu.
Jestli v systému chybí třeba jen jeden z uvedených
prvků (2 látky a pole), tak systém nepracuje dobře.
Pod slovem pole chápeme nejen základní fyzikální
pole ale i mechanické, akustické, tepelné, chemické elektrické atd. (MATCHEM)
Pod slovem látky chápeme libovolný materiální
objekt mající objem a hmotu.
Základní pravidla vepolových transformací:
- jestliže
podle podmínek úlohy je dán neúplný vepól – tj. jeden nebo dva prvky,
pak pro řešení úlohy je nezbytné zavést chybějící prvky (látky nebo
pole)
- jestliže
jedna látka škodlivě působí na druhou, tak se mezi ně zavádí třetí látky,
přičemž je žádoucí, aby třetí látky byla modifikovaným stavem jedné
ze dvou stávajících
- jestli
pole škodlivě působí na látku, tak se mezi nimi zavádí druhé pole,
neutralizující působení prvního, nebo jeho škodlivé působení přesměruje
na třetí látku
- v úlohách
na měření je třeba získat informaci způsobem propouštění nějakého
pole stávající látkou a registrovat jeho změna
Příklady použití vepolové analýzy pří škodlivém
působení jedné látky na druhou nebo škodlivého působení pole na látku
– viz. obr. 11.
- První obrázek ukazuje ochranu lžíce rypadla před kameny nacházející
se v hornině. Na lžíci se vhodně umístí přepážky, ve kterých uvíznou
kameny a ty ochrání samotou lžíci. Jde o použití mechanického pole.
- Podobný případ ukazuje druhý obrázek při ochraně bubnu při
omílání skleněných kuliček.
- Třetí obrázek ukazuje ochranu podvodních křídel rychlých člunů
před kavitací. Je použito tepelné pole ochlazení, kdy ochlazená voda namrzá
na plochy a chrání tím křídlo.
- Čtvrtý obrázek ukazuje ochranu kolena před působením kovových
kuliček. Je použito magnetické pole, které přitáhne kovové kuličky a tím
chrání koleno.
Obr. 11. Použití vepolové analýzy při škodlivém
působení látek nebo polí
Standardy
Praxe použití vepolové analýzy ukázala, že při
vší mnohotvárnosti vzájemných vztahů látek a polí v operativní zóně
úlohy, se přesto pozorují typové,
opakující se jevy, podmíněné existencí jediných zákonů fyziky a chemie.
Ve spojitosti s tím se podařilo odhalit a systematizovat typové vepolové
transformace, které byly nazvány „standardy“ neboli „standardními řešeními
typových úloh“
Příklad standardu lze pozorovat v obr. 11. Všechny
příklady z různých oborů techniky spojuje ochrana materiálů před
opotřebením. Společná doporučení
na řešení opotřebení materiálů k prodloužení životnosti TS vyplývající
z metody TRIZ
- změnu lze jednodušeji provést na nástroji než výrobku
- ve směru ideálnosti je nejlépe využít zdrojů látek, které se již
v TS nacházejí,
nebo které lze modifikovat z laciných látek z okolí ( vzduch, odpady atd.).
-
nejvýhodnější pro ochranu materiálu jsou takové zdroje látky, kterých je v TS nejvíce, neboť
se nejméně opotřebovávají vlivem neustálé obměny. Tyto zdroje jsou nejlacinější a tím minimalizují náklady na řešení.
Standardy se dělí na pět velkých tříd:
- Sestavení a rozrušení
vepolových systémů
- Vývoj (rozvoj) vepolových
systémů
- Přechod k nadsystému
a na mikroúroveň
- Standardy pro zjišťování
a měření systémů
- Standardy na používání
standardů
Každá z těchto tříd
je rozdělena na podtřídy a skupiny. Uvnitř skupiny jsou standardy uspořádány
podle stupně složitosti fyzikálního rozporu nacházejícího se v řešené
úloze.
Komplexní postup ARIZ a SW podpora
Komplexní metoda ARIZ, zahrnuje v poslední
verzi ARIZ
85 C
9 kroků, ve kterých je systematicky analyzována úloha s vymezením
technických rozporů, ideálního řešení, fyzikálních rozporů. Pro řešení
jsou pak využívány zdroje systému, jejich intenzifikace a informační fond.
V krocích je obsažena i analýza odstranění rozporů i analýza průběhu
řešení.
SW podpora metody TRIZ „Invention Machine“
obsahuje dílčí bloky:
- analýzu výrobků a procesů, ve které je aplikována funkčně
nákladová analýza
- principy, ve kterých jsou aplikovány heuristické postupy
odstranění technických rozporů
- efekty s využitím nových fyzikálních jevů a efektů pro
zjištěné funkce systémů
- prognózy, ve kterých jsou aplikovány prvky vepolové analýzy
- inter internetový asistent usnadňující analýzu patentů s využitím
sémantického procesoru, který nabízí uživateli nové uspořádání
znalostí obsažených v dokumentech s využitím funkčního přístupu
Závěr
Uvedený přehled pojmů, idejí, analytických
postupů a řešitelských nástrojů metody TRIZ ukazuje na komplexnost metody,
její logickou provázanost, systematičnost a připravenost k řešení
problémů. Spolu s rozsahem informační databáze v SW Invention
Machine ji řadí k nejefektivnějším nástrojům k rozboru a
postupu řešení inovačních zadání dostupných v současnosti.
Významnou oblastí použití je možnost posílení
metody Six Sigma v oblastech definování problému, rozhodování o směrech
inovací i procesu generování variant řešení. To vede ke zvýšení
efektivnosti a účinnosti metody Six Sigma i k možnému snížení nákladů
při jejím používání.
V České Republice se zabývá metodou TRIZ několik
specialistů již od 80-tých let. Metoda byla přednášena v Domech
techniky a ve firmách. Dnes je zaveden předmět TRIZ i na vysokých školách,
zejména na VUT Brno a TU Liberec. Je snaha získat více zájemců o tuto
silnou metodu technického myšlení.
Literatura
Altschuller G.S., “Najti
ideju“, Novosibirsk 1986, vydavatel „Nauka“
Ivanov G.I., „Formuly
tvorcestva ili kak naucitsja izobretat“, Moskva 1994, vydavatel „Prosvescenije“
Bušov,B., Jirman, P., Dostál,
V.: "25 years with TRIZ in Czech Republic"In: Mezdunarodnaja
konferencija MA TRIZ-fest. St. Peterburg, 2005, MATRIZ - International TRIZ
Association, s. 9-10,
Jirman P., „Rozpory v rozvoji
sklářských strojů“, In: Sborník XII. mezinárodní konference sklářské
stroje, Liberec 2006, s. 89-96, vydavatel TU Liberec, ISBN 80-7372-092-2
Jirman, P., Bušov, B.: „Development
of the Technological System Tool as a basis of TRIZ predictions”, ETRIA
Conference TRIZ Future 2007, November 2007, Frankfurt am Main,
Germany (v tisku)
TechOptimizerTM,
version 3.5, Invention Machine Corporation
www.triz.cz, www.triz-journal.com, www.trizland.ru
|